Už je to deset let, co hudební vody brázdí chrudimská parta Chocolate Jesus v čele s výraznou frontwoman Kristýnou Kudrnáčovou. Za tu dobu si kapela stihla získat řady příznivců (z vlastní zkušenosti vím, že některé hlavně právě kvůli zpěvačce), kterým ale prozatím nadělila pouze dvě alba s tím, že debut "Různá chemie" vyšel již v roce 2005, druhý kus "naHraní" pak teprve letos v létě.
"Jde o skupinu, která si ráda hraje, což se nejpatrněji projevuje na práci s kytarami," napsal před šesti lety kolega v recenzi na EP "Biograf", které předcházelo oficiálnímu debutu. A po šesti letech je toto tvrzení stále platné, akorát bych ho trošku rozšířil, neboť Chocolate Jesus, plující si někde mezi rockem a popem s prvky funku, jazzu a dalších směrů, nejsou jen o kytarách. Hravé jsou i texty a zamotat hlavu (v jakémkoliv smyslu slova) dokáže svým výrazem Kristýna za mikrofonem. A navíc nejenže jsou tito pánové a žena nahraní, ale booklet je kromě čtení a koukání i na hraní - najdete v něm modifikovanou verzi oblíbeného Člověče, nezlob se!
"Domečku, domečku, kdo v tobě přebývá? - Za dveřma se smály liška a veverka hiphoperka, jenže neotvíraly..." Když už jsme na té hravé vlně, nemohl jsem si nevypůjčit slova z bezkonkurenčně nejhravější a dost dobře i nejlepší věci desky "Domeček". "Svět byl domeček plnej hraček..." a tento song má ambice (a dost zvířátek a Kristýniných taškařic) oslovit kromě vyzrálejších posluchačů i ty menší a... číst dále
Už je to deset let, co hudební vody brázdí chrudimská parta Chocolate Jesus v čele s výraznou frontwoman Kristýnou Kudrnáčovou. Za tu dobu si kapela stihla získat řady příznivců (z vlastní zkušenosti vím, že některé hlavně právě kvůli zpěvačce), kterým ale prozatím nadělila pouze dvě alba s tím, že debut "Různá chemie" vyšel již v roce 2005, druhý kus "naHraní" pak teprve letos v létě.
"Jde o skupinu, která si ráda hraje, což se nejpatrněji projevuje na práci s kytarami," napsal před šesti lety kolega v recenzi na EP "Biograf", které předcházelo oficiálnímu debutu. A po šesti letech je toto tvrzení stále platné, akorát bych ho trošku rozšířil, neboť Chocolate Jesus, plující si někde mezi rockem a popem s prvky funku, jazzu a dalších směrů, nejsou jen o kytarách. Hravé jsou i texty a zamotat hlavu (v jakémkoliv smyslu slova) dokáže svým výrazem Kristýna za mikrofonem. A navíc nejenže jsou tito pánové a žena nahraní, ale booklet je kromě čtení a koukání i na hraní - najdete v něm modifikovanou verzi oblíbeného Člověče, nezlob se!
"Domečku, domečku, kdo v tobě přebývá? - Za dveřma se smály liška a veverka hiphoperka, jenže neotvíraly..." Když už jsme na té hravé vlně, nemohl jsem si nevypůjčit slova z bezkonkurenčně nejhravější a dost dobře i nejlepší věci desky "Domeček". "Svět byl domeček plnej hraček..." a tento song má ambice (a dost zvířátek a Kristýniných taškařic) oslovit kromě vyzrálejších posluchačů i ty menší a mladší. Akorát zamrzí, že je na albu ještě jeho remix, který z toho všeho ale nemá prakticky nic a spolu s kapánek lepším remixem písně "Podzim" (kytarový originál je prostě originál) zbytečně prodlužuje stopáž alba. Tedy zbytečně - třiatřicet minut nové hudby by možná bylo fanouškům za ty roky čekání docela málo.
Na druhou stranu je ta půlhodina ale dost příjemná, kromě dvou již zmíněných kusů vynikají ještě zejména "Bufík" s ryčným refrénem, který si mohli zapět již posluchači kompilace "Aromaterapie", svižní a veselí "Piráti", kteří v některých momentech jakoby zaváněly márdiovským rukopisem (to není nic ve zlém), a ještě kabaretně švihnuté "Ruský blues" s popíjejícím Rusem Sašou. Ale i ty pomalejší kusy nebo německá závěrečná "Nun was tun" jsou fajn, i když tolik nevyčnívají. Srovnám-li třeba otvírák z debutu "Bezva finta" a nynější "Lipicány", starší kus u mě vyhrává.
U vás to samozřejmě může být všechno jinak, na jednom se ale jistě shodneme - Chocolate Jesus si přízeň zaslouží. Jen škoda, že druhá deska nepřišla dříve po debutu, kapela mohla být ještě trochu jinde. Ale to už je jen spekulace.
Komentáře