Počátky The Constellation Branch se datují do roku 2006, kdy byla tato kapela založena zpěvákem Jordanem Cruzem a kytaristou Brycem Hillem. Trvalo to necelý rok, hodně zkoušek, šest vyhozených baskytaristů až se nakonec nadobro připojili bubeník Stephen O’Sicky a basák Aaron Motley. A tehdy, v létě 2007, začalo ve sklepě Jordanových rodičů nahrávání debutového alba The Dream Life, The Real Life, The Empty Glass...
The Constellation Branch je přesně ten typ kapely, která vám jednoho dne přijde od známého do mailu s úvodem, že „je to prostě dokonalé“. Přesně ten ty kapely, který nikdo nezná a kterou právě proto chcete všem okamžitě doporučit. Přesně ten typ kapely, která vás v tom neustálém a nekonečném objevování skrz blogy a hudební servery vyfackuje, nakope a sejme takovým způsobem, až se vám zase vlije do žil víra, že ještě pořád je co nacházet a objevovat.
Držme se toho, čím jsme začali. Ač bylo v podstatě celé album nahrané ve sklepě u rodičů, má neuvěřitelný a precizní zvuk! Buď zpěvákovi rodiče roky pracovali na dokonalém odhlučnění a akustice, protože zde ukrývají unesené školáky, nebo je to výsledek neuvěřitelné práce Mike Dwyera a James Mitchella, kteří jsou podepsáni pod produkcí. Každopádně, není krásně vědět, že i dnes jde nahrát zvukově dokonalé album ve sklepě? A když píšu zvukově dokonalé, myslím tím takové album, které si přímo říká o sluchátka nebo solidní stereo.
Co ovšem dělá The Dream Life...... číst dále
Počátky The Constellation Branch se datují do roku 2006, kdy byla tato kapela založena zpěvákem Jordanem Cruzem a kytaristou Brycem Hillem. Trvalo to necelý rok, hodně zkoušek, šest vyhozených baskytaristů až se nakonec nadobro připojili bubeník Stephen O’Sicky a basák Aaron Motley. A tehdy, v létě 2007, začalo ve sklepě Jordanových rodičů nahrávání debutového alba The Dream Life, The Real Life, The Empty Glass...
The Constellation Branch je přesně ten typ kapely, která vám jednoho dne přijde od známého do mailu s úvodem, že „je to prostě dokonalé“. Přesně ten ty kapely, který nikdo nezná a kterou právě proto chcete všem okamžitě doporučit. Přesně ten typ kapely, která vás v tom neustálém a nekonečném objevování skrz blogy a hudební servery vyfackuje, nakope a sejme takovým způsobem, až se vám zase vlije do žil víra, že ještě pořád je co nacházet a objevovat.
Držme se toho, čím jsme začali. Ač bylo v podstatě celé album nahrané ve sklepě u rodičů, má neuvěřitelný a precizní zvuk! Buď zpěvákovi rodiče roky pracovali na dokonalém odhlučnění a akustice, protože zde ukrývají unesené školáky, nebo je to výsledek neuvěřitelné práce Mike Dwyera a James Mitchella, kteří jsou podepsáni pod produkcí. Každopádně, není krásně vědět, že i dnes jde nahrát zvukově dokonalé album ve sklepě? A když píšu zvukově dokonalé, myslím tím takové album, které si přímo říká o sluchátka nebo solidní stereo.
Co ovšem dělá The Dream Life... vynikajícím albem, vězí někde malinko jinde. Je to slovo nápad. Nápady se totiž tato deska jenom hemží, skáče ze škatulky do škatulky, připomíná vám Radiohead a o sekundu později At the Drive-in, dřív než se nadějete odskočí k akustickýmu folk-rocku a malinko později vás zničí divnou kombinací math a prog rocku. Tenhle odstavec může působit poněkud děsivě, i když jste milovníky těchto žánrů, protože se nestává často, aby takovýto mišmaš mladá začínající kapela ustála a sjednotila do smysluplného alba, na kterém se čitelné vlivy (nikoliv kopie!) nevyvrací, ani nezesměšňují. The Constellation Branch ale s jistotou pomalu přecházejí, hrají si s melodiemi, slévají je jako zkušení harcovníci a vytváří abstrakní jízdu skrz naskrz posledními 20 lety moderní rockové hudby.
Strašně dlouho jsem přemýšlel, k čemu náladu a zvuk tohoto alba přirovnat. Když jsem ho slyšel poprvé, skákala mi přirovnání od již zmiňovaných Radiohead přes Mogwai, The Dear Hunter a The Sound of Animals Fighting až po post-hardcoreové mewithoutYou (ranná tvorba)... Časem vám dojde, že v podstatě jednoduchá a přímá rovnice, která by vám přiblížila Constellation Branch neexistuje.
Ač to nebývá zvykem, textově je tohle album opravdu na výši. Texty se jako příběh plynule posouvají dál, píseň po písni, doplňují se a nebo se vrací, používající stejné pasáže, zdůrazňující již řečené. Celá tahle bajka se opírá o tři základní body, které se dají definovat jako život, který chceme (The Dream Life), život, který žijeme (The Real Life) a podstata, my, kteří jsme prázdní a naším úkolem je najít se („We are the empty glass, fill it up, fill it up, fill it up!“). To vše do sebe pomalu zapadá, sloka po sloce posouvá album ze snových akustických pasáží až k ukřičeným a depresivním výjevům (trilogie The False Awakening ). Za výborný kompaktní dojem navíc může i Cruzův vokál, neuvěřitelně smutný a beznadějný v tišších polohách, syrový a uječený ve vyhraněných.
The Constellation Branch mají před sebou skvělou budoucnost. Teď by se hodilo dodat ještě „pokud na sobě zapracují a vypilují svůj projev atd.“, ale to tihle hoši nemusí. Už debut je dokonalý, teď už jim jen přát, aby si jich příště všimlo víc lidí a nějaký orangutan v Pitchforku napsal pozitivní recenzi.
Komentáře