The Coral - The Invisible Invasion

Pramen skladatelské invence The Coral nevysychá ani na jejich čtvrté (počítáme-li i minialbum Nightfreak and the Sons of Becker z předchozího roku) desce. Songwriting je taky u téhle kapely tím nejdůležitějším, ačkoli umění zaplnit písňový holobyt nápaditým aranžérským nábytkem ovládají rovněž. Kráčejí ve stopách té nejlepší britské rockově písničkářské tradice. Navazují na linii jmen jako (namátkou) Kinks, Stranglers, The Strokes, ovšem je v nich i něco z elegantní melancholie Echo And The Bunnymen i tajemného odéru The Doors (tady zejména A Warning to the Curious). Nového přinášejí pramálo, ale přes množství inspirací je není možné nařknout z vykrádání někoho konkrétního. Prostě staví z už hotového materiálu, ale zato kvalitně a nápaditě.

Jak jsem předeslal, písnička je tu na prvním místě a melodických lahůdek není na albu The Invisible Invasion o nic méně než v minulosti. She Sings the Mourning, Cripples Crown, In the Morning, Something Inside of Me a další naplňují kritéria hitu vrchovatě a ostatní položky za nimi nezůstávají o moc pozadu. Aranže jsou tentokrát trochu přehlednější, což kvalitám skladeb jedině pomáhá. Nálady se střídají, chvíli jsou The Coral nakažlivě bezproblémoví (So Long Ago, In the Morning), jindy uhodí na zádumčivější strunu (Cripples Crown,<a class="prolink" href="/artist/showArtist?id=33072"> Far</a> from the Crowd, Late Afternoon). Nebojí se občasných špinavějších kytar (Cripples Crown, Arabian Sand) ani pastelových barev snytezátorů, obojí do sebe přirozeně zapadá a vším se vine odkaz uvolněných 60. let.

The Coral vynesla na horní palubu hudebního světa kytarová retro vlna ze začátku milénia, s níž je identifikuje mimo jiné také krátký název s úderným "The" na začátku. Oproti mnoha svým prachem pomalu zapadajícím souputníkům ale mají určitou šanci povozit se na výsluní o něco déle. Schopnost skládat dobré písničky, kterou jim nelze upřít, je totiž disciplínou, která může nést trvanlivější plody než surfing na trendařských vlnách. Přeju jim výdrž.