The Cramps - Songs the Lord Taught Us

Proslavené newyorské doupě CBGB bylo líhní značně různorodých spolků. Manželská dvojice Lux Interior (Erick Purkhiser) a Poison Ivy (Kristy Wallace), která v jeho lůně zformovala kapelu The Cramps, čerpala svou prvotní inspiraci v rané fázi rock and rollu zvané rockabilly. Kromě toho, že původní páskovskou eleganci zohavila pořádnou dávkou punkové neurvalosti, prolezla také filmová smetiště padesátých let, a vytvořila si svéráznou image exotů ujíždějících na hororovém a sci-fi braku té éry. The Cramps se stali jedněmi z tvůrců subžánru psychobilly, ale lze u nich vycítit i určitou příbuzenskou vazbu na soudobé gothic-rockové pionýry operující za mořem (Birthday Party, Bauhaus) a k šíři jejich vlivu na další generace by určitě mohli leccos podotknout třeba Jon Spencer či náš Hank J. Manchini.

Své první album, stejně jako předcházející EP Gravest Hits, nahráli v sestavě Lux Interior (zpěv), Poison Ivy (kytara), Bryan Gregory (kytara) a Nick Knox (bicí). Absence baskytary je u skupiny vycházející z rockabilly zarážející, čtveřici ale v jejím maniakálním nápřahu nijak nebrzdí, naopak představuje ukázkový příklad, jak udělat z nouze ctnost. Kytarový tandem se skvěle doplňuje: když už je to nezbytné, úspěšně supluje basové linky, jindy přidá surfový reverb, když jedna kytara obstarává rytmickou riffáž, druhá znásilňuje píseň hlukovými škrábanci.

Knoxovy bicí jsou garážově primitivní, ale to, co z nahrávky působí poněkud těžkopádně, muselo být tehdy naživo ve své surovosti naopak strhující. Zpěvák Lux Interior, pódiové zvíře krevní skupiny Iggyho Popa, si, podobně jako Alan Vega ze Suicide, přizpůsobuje elvisovský sexy crooning obrazu svému, v tomto případě podstatně divočejšímu a punkovějšímu. Pitvoří se a straší, kňučí a vyje, umravní se pouze v závěrečném coveru rhythm'n'bluesového šlágru Fever.

Na debutu, produkovaném někdejším členem Big Star Alexem Chiltonem, najdeme i další více či méně zvrhlé předělávky klasického rock and rollového (Rock on the Moon, Sunglasses After Dark, Tear It Up) nebo garážového (Strychnine od The Sonics) repertoáru, ale jeho osu tvoří původní kusy, z nichž vynikají především I Was a Teenage Werewolf, The Mad Daddy, Mystery Plane nebo What's Behind the Mask. Tady se hororový kabaret The Cramps dotýká těch nejexkluzivnějších kruhů rockového Pekla.