The Cranberries psali v devadesátých letech velké hity a nic z tehdejšího umu nezapomněli ani po čas mnohaletého oddechu. „Roses“ není jen obyčejným dokonaným návratem, nýbrž nádherně uvolněnou deskou, o které se povedou vášnivé debaty.
Přitom kdo by to ještě před pár lety čekal. Kapela se v roce 2001 uložila ke spánku a z letargie fanoušky vyváděla v podstatě jen sólová tvorba Dolores O'Riordan. Aktivní zpěvačka často hostovala na albech přátel a za dvě vlastní díla sklízela úspěch. Právě v době vydání sólové derniéry „No Baggage“ cosi zamrmlala o možném reunionu a ledy se skutečně pohnuly.
Vedle U2 nejznámější irští muzikanti ohlásili návrat před třemi lety, s novými songy ale pragmaticky vyčkávali. Pravým důvodem vzniku nových skladeb bylo hlavně zjištění, že na koncerty stále chodí tisíce fanoušků, kterým chyběli, a vyrůstá navíc další generace mladých příznivců.
Co si budeme nalhávat – hitů kalibru „Linger“, „Dreams“ nebo „Zombie“ se už zřejmě od The Cranberries nedočkáme, ti ale stále dokážou vymyslet chytrou, jednoduchou písničku, která obrazí svět. Tradiční komerční rotace dnes možná dávají přednost jiným žánrům, to však neznamená, že by tu pro Iry nebylo místo. Ba naopak. Příjemný nepovrchní rock s ještě příjemnějším hlasem a bezstarostnými atmosférami je přesně tím, co hudebním stanicích typu MTV v poslední době chybělo.
Hlas Dolores zní jako rozezněný zvon emotivních vibrací a... číst dále
The Cranberries psali v devadesátých letech velké hity a nic z tehdejšího umu nezapomněli ani po čas mnohaletého oddechu. „Roses“ není jen obyčejným dokonaným návratem, nýbrž nádherně uvolněnou deskou, o které se povedou vášnivé debaty.
Přitom kdo by to ještě před pár lety čekal. Kapela se v roce 2001 uložila ke spánku a z letargie fanoušky vyváděla v podstatě jen sólová tvorba Dolores O'Riordan. Aktivní zpěvačka často hostovala na albech přátel a za dvě vlastní díla sklízela úspěch. Právě v době vydání sólové derniéry „No Baggage“ cosi zamrmlala o možném reunionu a ledy se skutečně pohnuly.
Vedle U2 nejznámější irští muzikanti ohlásili návrat před třemi lety, s novými songy ale pragmaticky vyčkávali. Pravým důvodem vzniku nových skladeb bylo hlavně zjištění, že na koncerty stále chodí tisíce fanoušků, kterým chyběli, a vyrůstá navíc další generace mladých příznivců.
Co si budeme nalhávat – hitů kalibru „Linger“, „Dreams“ nebo „Zombie“ se už zřejmě od The Cranberries nedočkáme, ti ale stále dokážou vymyslet chytrou, jednoduchou písničku, která obrazí svět. Tradiční komerční rotace dnes možná dávají přednost jiným žánrům, to však neznamená, že by tu pro Iry nebylo místo. Ba naopak. Příjemný nepovrchní rock s ještě příjemnějším hlasem a bezstarostnými atmosférami je přesně tím, co hudebním stanicích typu MTV v poslední době chybělo.
Hlas Dolores zní jako rozezněný zvon emotivních vibrací a zejména v refrénech maximálně souzní s lehkými kytarovými melodiemi. Necítím však popovou kýčovitost ani záměrnou posluchačskou náklonnost. Songy jsou svěží, hravé, melodické, přitom pocitově nenucené.
The Cranberries mají za sebou přes třicet miliónů prodaných nosičů, ale v mezidobí jejich nečinnosti se hudební průmysl dostal do útlumu. Zájem lidí o hudbu díky doširoka otevřeným možnostem internetu ale narostl a k irské skupině se tak mohou dostat mladí posluchači, pro které jsou jen jakýmsi velkým jménem z minulosti.
Tyhle hvězdy devadesátých let zvládly návrat s grácií; nahrály bezkonfliktní muziku, kterou se nebojím doporučit každému, kdo má rád uvolněné melodie. The Cranberries znají matky i jejich dospívající děti, mezi nimiž nevznikne názorový konflikt. Brusinky jsou totiž stravitelné pro každého.
recenzi poskytnul hudební server Aardvark
Komentáře