Cryptopsy - Once Was Not

Když se řekne Cryptopsy, každý pravověrný fanoušek brutálního death metalu zpozorní. Tahle, dneska už legendární, formace zraje jako víno a každou novou deskou překvapí. Na novinku Once Was Not jsem se tentokrát těšil mnohem více, neboť po určitých peripetiích opět došlo ke změně na postu zpěváka a Martin Lacroix byl nahrazen ztraceným a znovu nalezeným synem – Lordem Wormem, který je jedním ze zakladatelů tohoto bandu. Jestli se vám tedy jeho zvířecí chropot líbil na původních demosnímcích a prvních dvou albech, budete nadšeni. Nevynucená pauza totiž neubrala nic na síle ani intenzitě a předvádí vynikající práci. Nové album tedy šlo do boje o fanouška v plné zbroji, Lord Worm je extratřída a totéž platí i pro jeho spoluhráče, kteří předvádějí skutečně extrémní jízdu. Po lahodném začátku Luminum jsme ale naprosto neomylně uvedeni do kruté reality „In The Kingdom Where Everything Dies, The Sky Is Mortal“, která končí až závěrečným vydechnutím Endless Cemetery. Už zde Cryptopsy rozpoutají deathmetalový holocaust, kterému snad ani není rovno. Neuvěřitelné tempo, kde lehce ztratíte dech, ale hlavně nečekané, leckdy až zákeřné změny a brejky doslova šokují. Strojová přesnost zabíjí na potkání.

Kdo se setkal s jejich tvorbou poprvé, asi to na první pokus nezvládne. Určitě ne, co se nové desky týče. Budete si připadat jako v šíleném bludišti, kde za každým rohem na vás čeká jiné překvapení a šok. Hudební extremita zde byla dotáhnuta až do krajnosti. Když už máte pocit, že jste pronikli k samotné podstatě skladby, Cryptopsy vám hned vzápětí dokáží, že jste vedle jako jasan. Objevují se další a další prvky a všechno se dále komplikuje. Rychlé pasáže se střídají s ještě rychlejšími, občas se i trochu zpomalí, aby na vás vzápětí vyrukovalo řádně nakvašené kytarové sólo. K tomu si ještě připočtěte nelidský vokální projev Lorda Worma a výsledkem bude to, že o moc chytřejší, co se týče Cryptopsy, nebudete. To jsem vás asi moc nepotěšil, že?! Holt je to věc pro fajnšmekry. Chlapi jsou technicky unikátní, a je pro ně tudíž velmi snadné dostat se z každé šlamastyky. Navíc na svůj talent nehřeší a vše se snaží prodat v každé skladbě. Neskutečně brutální koktejl, jehož dobře promíchanými ingrediencemi by mohli být jak Cannibal Corpse, Meshuggah, Morbid Angel, tak i The Dillinger Escape Plan. Dovedete si to vůbec představit? Tak se trochu snažte, holomci…

(Vyšlo ve Sparku #1/2006.)