100 %
Něco něco - majonéza
K pravému opaku, tedy ke zpomalení a nadechnutí, vyzývá pouze skladba "dýchej", která funguje jako tolik potřebné zklidnění a...
80 %
Metric - Romanticize The Dive
Metric patří mezi ty výjimečné skupiny, které dokázaly přežít několik hudebních epoch, aniž by ztratily vlastní identitu: od...
70 %
Foo Fighters - Your Favorite Toy
Svět Davea Grohla a Foo Fighters prošel v posledních čtyřech letech nejednou těžkou zkouškou a je s podivem, že při tom všem ještě zbylo...
80 %
Petra Janů - Světla reflektorů
Petru Janů jsem nikdy předtím naživo neviděl, nevěděl jsem proto, co od ní čekat. A ona se s tím vůbec nepárala. I když vystupovala na...
60 %
Tomora - Come Closer
Britský hudebník Tom Rowlands z The Chemical Brothers a oblíbená norská divoženka Aurora se rozhodli spojit síly a vzešel z toho projekt...
90 %
Jessie Ware - Superbloom
Na novince "Superbloom" Jessie Ware nejen navazuje na svou úspěšnou disco éru, ale rozšiřuje ji do podoby konceptuálního světa....
08.10.2023 - 19:25 | Apache
Když se v případě The Cult řekne Electric, tak se musí jedním dechem dodat také Sonic Temple. Vizionáře Ricka Rubina vystřídal Bob Rock (který ještě téhoź roku produkoval album Dr. Feelgood od Mötley Crüe a o pár let později černé album Metalliky) a vliv AC/DC zase vystřídala inspirace Led Zeppelin. Sonic Temple není tak sevřený a intenzivní počin jakým byl jeho předchůdce, zato nabízí několik vpravdě hymnických songů, které tento nedostatek dokonale vyrovnávají. Pro mě osobně je tu vrcholným okamžikem epická Sweet Soul Sister, která v mém soukromém žebříčku skladeb The Cult trůní jednoznačně na vrcholu. (Pozor: Singlová i video verze neobsahuje parádně gradovanou mezihru, která tuhle samu o sobě skvělou skladbu nejen vyšperkuje, ale přímo ji vyšroubuje až na samotný piedestal. Takže pokud chcete zkusit Sweet S. S., tak jedině v podobě, v jaké je zachycena na tomto albu!) Dalším nezapomenutelným kouskem je balada Edie (Ciao Baby), nádherná pocta Edie Sedgwick, kultovní herečce, známé nejen z undergroundových filmů Andyho Warhola. Do třetice všeho nejlepšího bych pak vybral rychou New York City s hostujícím Iggy Popem. Za poslech stojí ale samozřejmě celé album - myslím, že na něm není vyloženě slabé místo. The Cult se jím definitivně vyhoupli mezi glam metalové superhvězdy, vystupující na vyprodaných stadiónech (např. společně s Guns N' Roses, kteří jim neváhali přetáhnout tehdejšího bubeníka, Matta Soruma). Za úžasnou dvojici alb Electric a Sonic Temple (podle mě Astbury s Duffym nikdy předtím ani potom nenahráli lepší a zábavnější desky než jsou právě tyto dvě) si vysloužili obdiv nových fanoušků z řad headbangers, pohrdání melancholií zmítaných postpunkerů a gothiků, a vyložený výsměch ze strany pozérských kritiků, kteří novou hard rockovou orientaci kapely prostě nedokázali unést. Takže... dík za tahle alba, hoši! Díky nim je klenoty už tak natřískaná hard rocková (či, chcete-li, glam metalová) pokladnice 80. let ještě bohatější a lidi jako já jsou kvůli nim ještě hrdější na to, že svůj život zasvětili té úžasné věci zvané rock 'n' roll.
23.12.2021 - 8:49 | Meca76
Odkedy vyšlo 'Sonic Temple', najmenej tri z desiatich piesní sa dostatočne často hrali na každom vystúpení The Cult, čo vzbudzovalo dojem, že zatiaľ čo 'Love' katapultovalo kapelu do mainstreamového sveta, v skutočnosti to bola ' Sonic Temple, vďaka čomu sa stali nezabudnuteľnou kapelou, ktorou sú dodnes.