První dojem při pohledu na název této skotské kapely je zřejmě pro každého přinejmenším zarážející. Třebaže se (údajně) jedná o skupinu mentálně na úrovni přiměřeně svému věku, jejich muzika připomíná spíše změť myšlenek potencionálních pacientů docenta Chocholouška.
Nejvíce nakonec překvapí paradoxně jednoduchost, s jakou se krkolomné stylové sekvence prolínají a tvoří společně vzrušující zážitek. Ani herec Dan Aykroyd by však nepochopil, co se pod mutací jeho jména skrývá. Šestice mladíků označující svou hudbu všeříkající nálepkou „fight pop“, společně s producentskou legendou Rossem Robinsonem (Korn, At the Drive-In nebo The Cure) nahrála vcelku unikátní party záležitost nejenom na klubová pódia, ale klidně i k domácímu poslechu s vaší drahou polovičkou (pokud tedy snese občasné dravější momenty). Premisa desky láká na chaotickou muziku postavenou na kombinaci indie popu a post-hardcoru a výsledek je skutečně někde uprostřed.
Album „There Is a Way“ poskytuje fantastický poslech, který je umocněn zejména kontrastem mezi očekáváním a tím, co Dananananaykroyd opravdu svým posluchačům servírují. Právě v nejméně očekávané okamžiky, kdy se soustředíte na každičký detail a pomalu se dostáváte do harmonických náladových rozmarů, přichází netradiční skočné rytmy, třeskuté paranoidní stavy, ale i majestátní melodické linky.
Několik stylových rovin se v konečném důsledku sjednotí v songy, které pobaví svou... číst dále
První dojem při pohledu na název této skotské kapely je zřejmě pro každého přinejmenším zarážející. Třebaže se (údajně) jedná o skupinu mentálně na úrovni přiměřeně svému věku, jejich muzika připomíná spíše změť myšlenek potencionálních pacientů docenta Chocholouška.
Nejvíce nakonec překvapí paradoxně jednoduchost, s jakou se krkolomné stylové sekvence prolínají a tvoří společně vzrušující zážitek. Ani herec Dan Aykroyd by však nepochopil, co se pod mutací jeho jména skrývá. Šestice mladíků označující svou hudbu všeříkající nálepkou „fight pop“, společně s producentskou legendou Rossem Robinsonem (Korn, At the Drive-In nebo The Cure) nahrála vcelku unikátní party záležitost nejenom na klubová pódia, ale klidně i k domácímu poslechu s vaší drahou polovičkou (pokud tedy snese občasné dravější momenty). Premisa desky láká na chaotickou muziku postavenou na kombinaci indie popu a post-hardcoru a výsledek je skutečně někde uprostřed.
Album „There Is a Way“ poskytuje fantastický poslech, který je umocněn zejména kontrastem mezi očekáváním a tím, co Dananananaykroyd opravdu svým posluchačům servírují. Právě v nejméně očekávané okamžiky, kdy se soustředíte na každičký detail a pomalu se dostáváte do harmonických náladových rozmarů, přichází netradiční skočné rytmy, třeskuté paranoidní stavy, ale i majestátní melodické linky.
Několik stylových rovin se v konečném důsledku sjednotí v songy, které pobaví svou drzostí a vtipem a přiklání se spíše k rocku, nežli k popu. Skotové však nezní ani jako agresivní post-hardcorové formace, ani jako rozjívený popový boy band a dokonce ani jako nezávislá rocková cháska, i když mají ke všem stylům blíž, než možná sami zamýšleli. Jejich muzika je neuvěřitelnou koncentrací všech tří žánrů a od každého si bere jen tolik, aby písně zněly co možná nejpřekvapivěji.
Pod podivným pojmenováním Dananananaykroyd se tedy ukrývá především hudba, která umí posluchače vyvést z míry. Pod náporem „There Is a Way“ jakákoliv žánrová škatulka přetéká a skotská parta našla svůj vlastní styl, kterým po čtyřicet minut udržuje pozornost posluchačů. Přečíst název kapely může být sice obtížné, ale zapamatovat si její muziku rozhodně ne.
recenzi poskytnul hudební server Aardvark
Komentáře