Forma, s jakou David Bowie vstoupil do osmé dekády, nijak nenasvědčuje tomu, že jeho tučná léta končí a čekají ho ta hubenější, poznamenaná tvůrčí bezradností. Může se zdát poněkud paradoxní, že v hudebním desetiletí, jehož podobu Bowie do jisté míry projektoval, sám ztratil nit, ale vlastně je to docela logické. Jako geniální eklektik najednou nenacházel dostatečně silné impulzy, z nichž by stvořil něco nového, spíš jen rozředěné odlesky vlastních zlepšováků. Už album Scary Monsters naznačuje, že doba, kdy Bowie vizionářsky načrtával nové hudební obzory, minula. Jeho prostřednictvím jako by naopak shrnoval svůj dosavadní vývoj, ale činí tak grandiózním způsobem, v němž po nějakém tápání zatím není ani stopy.
Nahrávka přináleží spíše k sedmdesátým letům, než k následující éře synthpopu a hair metalu, a to už vzhledem k muzikantské sestavě, se kterou na ní Bowie pracoval. Zatímco na o tři roky mladším albu Let's Dance už v ní nezůstal na kameni kámen, Scary Monsters nahrávali vesměs ještě staří známí, provázející Bowieho po několik uplynulých let. Kytaristé Carlos Alomar a Robert Fripp, bubeník Dennis Davis a baskytarista George Murray, springsteenovský pianista Roy Bittan, který se objevil už na desce Station to Station, a samozřejmě Tony Visconti jako koproducent a parťák z nejvěrnějších.
Album tentokrát nepřináší jednotící linii myšlenkovou a vlastně ani zvukovou, i když drsný rockový tah a robustní kytarové party jsou... číst dále
Forma, s jakou David Bowie vstoupil do osmé dekády, nijak nenasvědčuje tomu, že jeho tučná léta končí a čekají ho ta hubenější, poznamenaná tvůrčí bezradností. Může se zdát poněkud paradoxní, že v hudebním desetiletí, jehož podobu Bowie do jisté míry projektoval, sám ztratil nit, ale vlastně je to docela logické. Jako geniální eklektik najednou nenacházel dostatečně silné impulzy, z nichž by stvořil něco nového, spíš jen rozředěné odlesky vlastních zlepšováků. Už album Scary Monsters naznačuje, že doba, kdy Bowie vizionářsky načrtával nové hudební obzory, minula. Jeho prostřednictvím jako by naopak shrnoval svůj dosavadní vývoj, ale činí tak grandiózním způsobem, v němž po nějakém tápání zatím není ani stopy.
Nahrávka přináleží spíše k sedmdesátým letům, než k následující éře synthpopu a hair metalu, a to už vzhledem k muzikantské sestavě, se kterou na ní Bowie pracoval. Zatímco na o tři roky mladším albu Let's Dance už v ní nezůstal na kameni kámen, Scary Monsters nahrávali vesměs ještě staří známí, provázející Bowieho po několik uplynulých let. Kytaristé Carlos Alomar a Robert Fripp, bubeník Dennis Davis a baskytarista George Murray, springsteenovský pianista Roy Bittan, který se objevil už na desce Station to Station, a samozřejmě Tony Visconti jako koproducent a parťák z nejvěrnějších.
Album tentokrát nepřináší jednotící linii myšlenkovou a vlastně ani zvukovou, i když drsný rockový tah a robustní kytarové party jsou pro něj dost charakteristické. Zato pamětihodných písní nabízí celou řadu. Hitovou Ashes to Ashes se zkresleným Bittanovým piánem, výraznými melodickými háčky a textařskou upomínkou na majora Toma z písně Space Oddity. Fashion, robotické disco obalené postpunkově řezavými kytarami. Sveřepě pádící Scary Monsters (And Super Creeps) nebo lahůdkovým kytarovým motivem vedenou Because You're Young (tady jako host přiložil ruku k dílu Pete Townshend). V epicky rozmáchlé Teenage Wildlife se Bowie za pomoci exaltovaného, pseudooperního vokálu hořce konfrontuje se svými novoromantickými učedníky, hudebně přitom vědomě těží z nedávného hitu Heroes. Pro našince je zase zajímavý ústřední kytarový motiv, ne nepodobný tomu z Hlavsových Muchomůrek.
I když se Bowie tentokrát vzdal koncepčního přístupu a vytvořil „jen“ klasickou písničkovou kolekci, nahrávka nepostrádá vynalézavé aranže a experimentálního ducha, což je doznačné míry zásluha neortodoxních kytarových partů Roberta Frippa. Album Scary Monsters tak přirozeně navazuje na hledačskou identitu „berlínské trilogie“ a pokračuje v zásnubách artrockového estétství s postpunkovou obnažeností. Zároveň však celé této slavné éře dává sbohem, přičemž budoucnost se ukáže jako značně nejistá.
Komentáře