David Koller - Kollerband

Nad koncem Lucie David Koller dlouho netruchlil a s novou partou za zády (tedy v tomhle případě před sebou) dal dohromady dvojalbum, jímž mnoha skeptikům vzal vítr z plachet. Minárik, Krejčoves, Křížek, Vartecký, Marek, to jsou jména, která budí respekt, ale samozřejmě jen ona nezaručí patřičný výsledek. Leader seskupení ovšem přišel s materiálem velmi uspokojivé kvality.

Na první poslech je zřetelné přitvrzení, většina skladeb má hutný, dynamický zvuk daný dvěma kytarami a občas lehce inspirovaný crossoverovou, nebo chcete-li nu-metalovou vlnou, ale jen v takové míře, aby nemohl být nařčený z honění trendů. Ostatně na to je hra Kollerbandu příliš proměnlivá a barevná, netrpí jednotvárností a i v baladičtějších číslech (Lehká, Valy) je dostatečně zajímavá. Ani ty nadupanější věci (především skvělá úvodní dvojka Milá a Jezdci) ale nejsou bezhlavými nářezy, mají vývoj, napětí i zvukovou atraktivitu. Tady byly bohaté zkušenosti všech zúčastněných rozhodně přínosem.

A samozřejmě písňový materiál, na kterém to všechno stojí, ten se ve většině případů rovněž povedl (kromě jmenovaných ještě třeba Slunovrat). Nesestřelí asi ty nejlepší výtvory Lucie, ale hravě překonává ty slabší. Což ještě neznamená, že jde o průměr. Album je plné dobře nasměrované energie i nápadů. Nesnaží se Kollerovo bývalé působiště suplovat, stojí na vlastních nohou a stojí na nich pevně. To, že tenhle projekt nakonec neměl dlouhého trvání, na věci nic nemění. Tahle epizoda se Davidu Kollerovi vydařila.

Příjemným bonusem je pak druhý disk s živou vizitkou kapely, jejíž repertoár tu těží především z bohaté Kolleorvy "mimolucijní" minulosti včetně jasnopákovských vykopávek.