80 %
Arlo Parks - Ambiguous Desire
Arlo Parks zůstává pro podstatnou část českého publika stále ještě jednou velkou neznámou. Pokud ale patříte k jejím pravidelným...
90 %
Apparat - A Hum Of Maybe
Své sólovky nevydává jako na běžícím pásu. U každé z nich hledá nové tvůrčí postupy, dokonce ani nevyužívá zkratky v souladu s...
90 %
The Twilight Sad - It’s The Long Goodbye
The Twilight Sad téměř neuvěřitelně konzistentně. Od debutu "Fourteen Autumns & Fifteen Winters" z roku 2007 až po kritikou opěvované "It...
80 %
Michal Pavlíček - Na obzoru
Michala Pavlíčka prostě poznáte, alespoň tedy na české scéně. Jisté je ale i to, že tenhle nesmírně aktivní muzikant - jen se...
80 %
Michal Tučný - Best of 71-94
Michala Tučného se sešlo víc faktorů najednou. Nešlo snad mít v kombinaci s jeho fyziognomickým vzhledem výstižnější příjmení. Ale...
29.05.2012 - 23:08 | ScreamJay
Až donedávna djent hodně tlačil typickou instrumentální agresi z odkazů Meshuggah, ale tak přibližně dva roky nazpět začal být jasně patrný příklon interpretů spíše k atmosféře, mnohdy takzvaně ambidjentové. David Maxim Micic je právě příkladem hudebníka, který (po)dává instrumentální zdatnost ruku v ruce s komplexní fusion atmosférou. Taková ta Townsendovská práce s intenzitou motivu a zároveň intimitou sdělení, zajímavé dálnovýchodní motivy, klávesy, sympatická snaha o vlastní tvůrčí rukopis. Koplexní moderní djent, kde forma rozhodně nevítězí nad obsahem.