Dead Kennedys - Fresh Fruit for Rotting Vegetables

Vzájemné ovlivňování americké a britské punkové scény, jakýsi transatlantický "punk-pong“, se na přelomu sedmé a osmé dekády dostalo do další fáze. Zatímco na ostrovech se žánr rozvětvil do nejrůznějších post-punkových a novovlnných odnoží, iniciativu v rozvíjení jeho hlavní linie převzaly kapely ze Spojených států. Narozdíl od svých protopunkových předchůdců, jejichž tématem byl hlavně „street life“, šly na věc s vyhraněným politickým stanoviskem. Poučeny britskou vlnou, ale tvrději, rychleji, navztekaněji. Pro vznikající hardcore punk byly hudební finesy podružnější, základem se stal jasně a hlasitě vyjádřený politický postoj. Ať už to byl fuckující prostředník, nebo adresně žalující ukazovák.

Dead Kennedys ze San Franciska se stali jednou z určujících kapel nově nastoleného směru. Pomohli kolébku s čerstvě vylíhnutým hardcorem rozhoupat, ovšem zatímco ten se po hudební stránce rychle vyvinul do extrémních podob a muzikálnost do značné míry obětoval na oltář vyhrocené tvrdosti a levicové propagandy, parta kolem Jello Biafry se jí tak úplně nezřekla. Na jejím slavném debutu Fresh Fruit for Rotting Vegetables je to zřetelně slyšet. V útočném zpěvu Jello Biafry je přítomna maniakální jedovatost Johnnyho Rottena, ovšem s výrazně větším smyslem pro melodii, a ani překotná zuřivost kytarových riffů nezapře jejich inspiraci ve starém rock and rollu a rockabilly.

Pokud ale jde o protestní náboj songů, Dead Kennedys (už jen ten název musel na konzervativní Američany účinkovat jako rudý šátek na býka) nevědí, co je servítek, natož politická korektnost. Biafrovy sarkastické šlehy míří na americký militarismus, sociální nerovnost, fašizující patriotismus i konzumní myšlení a zároveň jsou natolik pronikavé a inteligentní, aby se pro potrefené husy staly skutečně nepohodlnými. Textům nechybí humor, ovšem takový, při jakém úsměv snadno zmrzne na rtech.

Hudba tu ale není jen pouhým nosičem pro satirické střely různého doletu. V případě písní Kill the Poor, Chemical Warfare nebo California Über Alles není vůbec nadnesené hovořit o hitech, což dvojnásob platí o největší perle alba, skladbě Holiday in Cambodia s náznaky ska a strašidelnou basou Klause Flouridea. Kapela se dokonce nezdráhá použít syntezátory, ovšem nikoli jako komerční sladidlo. V jedné z „nejhácéčkovitějších“ pecek Drug Me působí spíš jako vtipný kontrast, ještě větší úlet je pak instrumentálka Stealing People's Mail připomínající filmovou hudbu k nějakému válečnému spektáklu.

Politicky uvědomnělé a nekompromisní album, které dokže zároveň bavit, to nemohlo nezabrat. Fresh Fruit for Rotting Vegetables se po právu stalo dalším milníkem žánru a modlou punkové subkultury. A přestože některá témata, která propírá, jsou logicky svázána s dobou jeho vzniku, jako celek zůstává stejně burcující a provokativní, jako tehdy.