Def Leppard - Slang

27.01.2022 - 3:46  |  Meca76

Slang nikdy nebude konkurovať obdobiu kapely v 80. rokoch, ale je to v celku dobrý album.

Vzhľadom na to, že album je znášaný z bolesťou napr. (smrť Steva Clarka), kapela však bola chválená za to, že prišla s niečím odlišným, zmenila svoj prístup, keď sa pravdepodobne mohli obrátiť na Mutta Langeho a produkovať ďalší hitový album. Ako uvádza frontman Joe Elliott v poznámkach k nahrávke, že ide o album, ktorý kapela v tej dobe nahrala presne tak, ako to cítila, a spoluhráčov ešte viac scelila, a udržala pohromade.

09.09.2016 - 12:25  |  mrkvivit

Devadesátá léta byla v rámci hudebního byznysu bouřlivá. Mladí se spikli proti zaběhaným kapelám a zbláznili se do grunge/alternativy a podobně jako když v sedmdesátých přišel punk, rockovým dinosaurům odzvonilo.

Jednou z kapel která na to doplatila byli i Def Leppard, stadionoví hrdinové přelomu osmdesátých a devadesátých let. A podobně jako další dinosauři se i oni pokusili odpovědět pomocí nových zbraní a natočili Slang.

Nahrávání patrně neprobíhalo zrovna hladce: skupina se sžívala s novým kytristou, poprvé po dlouhých letech změnili producenta a kapela vstoupila do neznáma. Riskovali přízeň starých fanoušků s velice nejistou vyhlídkou na nábor nových.

I proto je obdivuhodné s jak dobrou kolekcí skladeb Def Leppard vyrukovali. Hlavní ingredience zůstaly zachovány. Silné melodie a stadionové refrény jsou ale elegantně obaleny novým zvukovým kabátkem. Producent Pete Woodroffe odvedl dobrou práci. Hned úvodní Truth? překvapí neobvykle vrstvenými kytarami a fanoušek uvyklý bezstarostným hitům z Hysterie bude zmaten temným vyzněním skladby. Podobně zapůsobí i Turn to Dust, Deliver Me nebo vrchol alba v podobě závěrečné, rozostřené Pearl of Euphoria. Najdou se i pozitivně naladěné kousky (titulka Slang nebo klipová Work It Out) a pochopitelně i nezbytné balady (Breathe a Sigh, Blood Runs Cold a Where Does Love Go When It Dies), přesto je výsledný dojem spíš pochmurný nebo hloubavý než by se na hair-metalisty slušelo.

Nicméně vzhledem k tomu, že se po nastolené cestě kapela nevydala i na dalších deskách a v dobových reportech se dočteme, že se naživo při prezentaci nových písní mizikanti evidentně trápili, dá se tušit, že se experiment nezdařil. Je to škoda, protože tohle album je vážně dobré a následné desky, které se "vrací ke kořenům" působí jako pokorný návrat k jistotě stabilních prodejů.