80 %
Traband - Montáž 1996-2014
Trabandu - sami členové se rádi označovali jako dechno -, v němž byla realita života filtrována a zjemňována přes něžné pohádkové...
70 %
Jack White - Frozen Charlotte
Jack White už se několikrát zapsal do hudebních dějin. V budoucnu se na něj bude vzpomínat jako na jednoho z lidí, kteří vrátili zašlou...
80 %
Phoebe Bridgers - Lost Weekend
Taylor Swift i neustálý zájem médií o její osobní život. Mezitím ale Phoebe Bridgers také přišla o otce a na čas se z veřejného...
90 %
Evanescence - Sanctuary
Jen málokdy se šesté album libovolného interpreta či kapely dočká tak nadšených recenzí, jako se to povedlo Evanescence. A ani naše...
80 %
Dagny - Dancefloor Erotica
recenzi desky "Elle" psal, že se Dagny hudebně nijak dramaticky nevyvíjí, zároveň jsem dodával, že vlastně není kam a proč. Její...
80 %
Loathe - A Stranger to You
Loathe v únoru 2020 vydali "I Let It In and It Took Everything", nikdo ještě netušil, jak dokonale jejich hudba zapadne do atmosféry...
26.08.2013 - 21:04 | Sebadoh
Deska roku?! Dost možná jo!
Říká se, že třetí deska rozhodne. Osobně na tyhle kecy moc nedám, ale pokud je to pravda, tak o budoucnost Defeater nemám nejmenší obavy. Tohle album je zatím nejlepší (a to i obě předchozí jsou vynikající) nahrávkou téhle party. Defeater tu opět produkují svůj typický hardcore středního tempa, kterému se nyní říká moderní hardcore. Oproti předchozím deskám je ale tentokrát přece jenom více agresivnější a řekl bych i více rozkročenější. Celou desku hned na úvod otvírá úžasnej track Bastards, kterej ovšem bledne před ještě lepším trackem druhým - No Shame je famózní song s úžasným gradujícím závěrem. Třetí Hopeless Again se rozjíždí zase jako klasická punkovka, aby v závěru přešla do typickýho Defeater stylu. A takhle bych v chválení Letters Home mohl pokračovat track po tracku... Přesto bych ještě jeden rád vyzdvihl - Bled Out. Jak už je u Defeater dobrým zvykem, poslední track bývá tradičně hodně dlouhý a ve valivým tempu. A ano, i tentokrát se chlapci drží tradice a ze závěrečný vyřvávačky, že "všechno co vidím, je ten hajlzl ve mně" (ústřední motiv téhle desky, který ji jak otvírá, tak nakonec i zavírá) leze mráz po zádech.
Kapela také na Letters Home zachovává další tradici - koncepční album. Děj se opět točí kolem dysfunkční rodiny zničený druhou světovou válkou. A tak zde zase máme témata závislosti, pocitů viny, víry, lásky, ztráty blízkého člověka... Booklet je pěkně vyveden ve formě dopisů z války.
Shrnuto a podtrženo: deska nemá jediný slabý místo, kapela je ve vrcholný formě a já se už téměř měsíc nemůžu hnout od přehrávače.
PS: teď čekám na odpověď od podobně hrajících Verse, ale laťka je tentokrát nastavená kurevsky vysoko.