Děti kapitána Morgana - Lživé oživlé

Vezměte zvukomalebnost bouřlivácké poezie křížené s akustickým nástrojovým obsazením toho nejlepšího z neslizké větve čs. folk-rocku posledního půlstoletí, nechejte ji užívat si s těžko uchopitelným duchem nikdy neporaženého undergroundu, prolejte ji s citem a vášní lihovinami a antidepresivy, nabijte elektřinou a nechejte po celé léto vegetovat u kiosku. Věřte, že i z téhle kopulace vzejdou krásné děti. Děti kapitána Morgana. Sem tam se někdo o podobné křížení pokusí, ale v případě alba Lživé oživlé je výsledek omračující. Snad díky znamení čtyř pevných bodů. Především díky výběru extra vydařených textů Pavla Homéra Ambrože a Milana Kozelky, které společně vytváří onen skvělý mix cynismu, černého humoru, vzteku, prožitků a sexu všemohoucího. V případě již zesnulého Homéra ožívají poetické obrazy bizarního světa, občas až hraničící s kouzelně zvrhlou báchorkou, u plynoucím časem nezahořklého Milana Kozelky pak vyvěrají ostřejší prameny, léčící vředy společnosti jejich demonstrativním vyhřeznutím. Nekompromisní, slastné.

Pak je tu nepřeslechnutelný dokonale samorostlý deklamátor textů Jaroslav Záděra III., občas dokonce až koketující se zpěvem, v každém případě plující několik decimetrů nad zemí ve vlastním tempu a s temperamentem celoživotně migrujícího pouličního herce. Nálady a myšlenky mají ostré linie, barvy jsou pastelové a hlas má sílu lomcovat v kterékoli části světa. Třetí jistotou je onen zmiňovaný mix všemožných vlivů, naprosto vyvážený a filigránsky jednoduše nástrojově zaranžovaný. Žádné ortodoxní staromilství či přehnaná progrese, žádná narcistní nabubřelost - pěkně živočišně, jistě a s čitelným názorem. Čtvrtým pevným bodem jsou rockem, jazzem, blues i bluegrassem obdařené riffy Ivana Manolova využité v tomto případě zcela originálně, bez ohledu na zmiňované žánry a vůbec jakékoli předsudky – dokonale srostlé s ostatními spoluviníky a nástroji. Vše do sebe zapadá, doplňuje se, neční a tepe a tepe…