Devin Townsend Band - Synchestra

Pod hlavičkou The Devin Townsend Bandu ukazuje nevyzpytatelný workoholik znovu svou "sluneční stranu ulice", tedy emocionálně uvolněnější alternativu drtičky SYL. Hned téměř pastorální úvod skladby Let It Roll rozsvěcí pozitivní žárovičky a další vývoj alba je pak rozblikává v pestrém a členitém reji. Ekologická tématika a až esoterická vznešenost upomíná na podobně laděnou desku Terria, zároveň tu ale Townsend popouští uzdu své fantazii a nešetří poťouchlými nápady, neotřelou melodikou a žánrovými vtípky, čímž se zase blíží jiné své sólovce Infinity.

Sedmiminutový Triumph je stěžejním epickým kusem s množstvím zvratů včetně countryové crazy vsuvky, melodie Babysong skutečně připomíná dětský popěvek, bláznivá Vampolka hovoří už svým názvem, zatímco na ní navazující Vampira nebo Gaia představují přímočařejší hardrockové projektily. Artrocková rozmáchlost kořeněná humorem, popová líbivost vedle kopákového dunění, přírodní ruchy i pompézní kytarové stěny, na něž má Devin už dávno copyright. Zhruba od skladby Pixillate už sice gejzír nápadů netryská do takové výšky a pomohlo by možná mírné krácení, ale skvělá Notes from Africa zase rozkomíhanou laťku pevně usadí na svém místě. A to ještě přijde utajený bonus, který má slovy "sunshine and happiness for all" definitivně, i když asi s lehkou nadsázkou, zasít slunce do našich duší.

S frekvencí, s jakou Devin Townsend chrlí svoje nahrávky, se pomalu ale jistě zužuje prostor pro nějaká opravdu šokující překvapení. Jednotlivé elementy, které tvoří album Synchestra, mají své předobrazy na minulých deskách, ale Devinovi se opět podařilo poskládat je do originální a vrušující mozaiky a přesvědčit mě, že pořád hledá a většinou i nachází. Synchestra až na některé momenty ve druhé půlce nezavání rutinou, naopak je dokladem, že tvůrčí proces je pro jejího autora stále nezvladatelnou nutností a především zábavou.