Devo - Freedom of Choice

Syntezátory nasazují ke generálnímu útoku a postupně mění tvář nové vlny směrem k androgynní uhlazenosti synth popu. Tenhle pohyb třetí deska skupiny Devo skvěle zachycuje, ovšem ve fázi, kdy ještě o nějakém rozmělnění poťouchlého novovlnného šklebu nemůže být řeč. Album Freedom of Choice sice zaznamenává výrazný nárůst klávesových linek na úkor kytarových, ale nezřízený sarkasmus kapely v nich zatím stále ještě má nezbedného a zábavného sluhu, nikoli všudypřítomného a poněkud nudného pána, jako v pozdějších letech.

Podobně jako s kytarami, i se synťáky pracují Devo prostřednictvím jednoduchých až primitivních, ale hravých a zábavných motivků, které podtrhávají jejich podvratný humor v textech. Na rozdíl od většiny současníků a epigonů je používají spíš jako komický prvek a snad proto patří dnes toto album i po zvukové stránce spíš do kategorie vintage než do zatuchlého depozitáře. Navíc si americký kvintet po trochu nedovařené dvojce Duty Now for the Future napravil reputaci svěžími a nápaditými písničkami vyrovnané kvality. Nahrávka skvěle odsýpá, nikde se zbytečně nezdržuje a servíruje jeden hitík za druhým.

Oproti svému předchůdci také lépe drží pohromadě, a to natolik, až by to jednoho svádělo k záměně slov konzistence a jednotvárnost. Devo přeci jen (vědomě) nedisponují tak pružnou rytmikou jako třeba kolegové z Talking Heads, takže dynamická křivka nevykazuje výraznější zlomy. Ale songy jen výjimečně přesáhnou tři minuty a i celková stopáž nebezpečí přesycenosti eliminuje. Poprvé si Devo nepomáhají znásilňováním cizích písní a spoléhají čistě na svou potenci. A jak dokazují kousky jako Girl U Want, Whip It, Snowball i kytarovější Freedom of Choice či Gates of Steel, jejich šaškovská múza jim mimořádně přeje.