Diamanda Galás - The Singer

08.06.2014 - 6:23  |  zdeneknemec

Diamandu Galás jsem poznal před třiceti lety, když jsem si od kamaráda nahrál album Litanies To Satan a první dvě desky trilogie Saint Of The Pit a The Divine Punishment. Když jsem tehdy dostal kazety s těmito nahrávkami a pustil jsem si to, tak to byl šok, jsem na lecos zvyklý, ale tohle jsem nečekal. Trvalo mi hodně dlouho a bylo to mnoho poslechů, než jsem si na její hlas i tvorbu zvykl. Prakticky za vším, co tahle klasicky vzdělaná operní zpěvačka se vzhledem čarodějnice a vědmy dělá, je smutek za ztrátu bratra, který zemřel na AIDS. Jemu věnovala celou trilogii, kterou nazvala Masque Of Red Death. Po této trilogii a jejím živém zpracování vydala Diamanda Galás v roce 1992 album The Singer, na kterém velice originálním způsobem zpracovala několik bluesových standardů od Willieho Dixona, Samuela Lewise, Screamin´ Jay Hawkinse Michaela Bloomfielda a tradicionálů.

Na této desce z roku 1992 je deset skladeb, Diamanda se ve všech skladbách doprovází na klavír a předvádí tu celou škálu zvuků, které je schopna vydat ze svého hrdla. Zpívá normální texty, kterým je rozumět, ale uplatňuje u toho ještě spoustu zvuků, které umí snad jen ona, má obrovský hlasový rozsah 3a1/2 oktávy. I tady vyje, křičí, skřehotá a šeptá, a k tomu komorní doprovod na piano nebo Hammondky, je to prostě něco nenapodobitelného a fantastického. Neznám jinou zpěvačku nebo zpěváka, který by něco podobného dokázal. Možná Don Van Vliet, ale ten dokáže spíše ty hluboké projevy. Na téhle desce Diamanda dokázala, jakou je skvělou interpretkou blues. Ve skladbách My Love Will Never Die, Were You There When They Crucified My Lord?, Insane Asylum a I Put A Spell On You jí ten smutek věříte a soucítíte s ní. Skladbu I Put A Spell On You jsem poprvé slyšel v provedení od amerických Creedence Clearwater Revival, verze Diamandy Galás je něco úplně jiného, tak dojemnou verzi, která vás doslova přibije ke křeslu neznám. Závěrečné blues Judgement Day si složila sama a je to něco strhujícího, chtěl bych to vidět na vlastní oči. Celá deska je plná temnoty, smutku, ale takhle se mi to líbí, originální bluesmanka.

Za ty roky jsem si tvorbu Diamandy Galás zamiloval a postupně jsem si koupil všechna její alba. Tohle album považuji za její nejpřístupnější desku. Považuji ji za pro mě nejlepší album.