Dire Straits - Brothers In Arms

Košatou písňovou epiku, s níž zazářili na desce Love Over Gold, vyztužili Dire Straits v další etapě ještě velkorysým zvukovým a aranžérským konceptem. Na albu Brothers in Arms otevřeli dokořán dveře prvkům „dospělého popu“ poloviny osmdesátých let a výrazně navýšili podíl syntezátorů a zvukových efektů, aniž by ovšem popřeli svá bluesová, folková a countryová východiska. Výsledkem se stala nahrávka, která následně zbourala světové hitparády a z kapely učinila přední stadionovou atrakci. Nahrávka nebývale pestrá jak co do nakousnutých stylů, tak co do témat a nálad.

Tatam je úspornost debutu i zvuková sevřenost předešlé kolekce. Mark Knopfler v součinnosti s koproducentem Neilem Dorfsmanem (podílel se už na nahrávání Love Over Gold) plně využívá možností studia, posluchače napínají okázalá intra, vedle kláves jsou hojně zastoupené dechy. Táhlé pasáže plné jímavé melancholie se střídají s odpichovými čísly, v součtu dokonce jemná náladotvornost nad úderným groovem vítězí. Kapela zabrousí tu do štiplavého rocku (Money for Nothing s vokálem hostujícího Stinga), tu do nestydatě chytlavého rockabilly (Walk of Life), vypůjčí si rytmickou houpavost reggae (Ride Across the River), countryové kytary (The Man's Too Strong) nebo funkově slapující baskytaru Tonyho Levina (One World).

Neméně široký rozptyl mají náměty písní, ačkoliv jeden má především ve druhé polovině ústřední postavení: válka a její dopady na lidské osudy. Podnět k titulní Brothers in Arms, doprovázené originálním videoklipem využívajícím rotoskopie, vzešel z anglo-argentinského konfliktu o Falklandské ostrovy, píseň Ride Across the River pro změnu evokuje guerillové občanské války bující v té době v Latinské Americe, ale v obou případech, stejně jako ve skladbě The Man's Too Strong, stojí v centru pozornosti působivé příběhy jednotlivců, jejichž vnitřní pochody a traumata lze zasadit do jakýchkoli válečných reálií.

Autobiografické prvky má úvodní So Far Away, kde si za vyjádření stesku po vzdáleném partnerovi můžeme snadno dosadit osamělost muzikanta na koncertní šňůře, o něco těžší je rozklíčovat příběh jednoho krátkého milostného vzplanutí v písni Your Latest Trick, v níž Knopflerovy hořké verše doprovází výrazný motiv saxofonu a trubky bratří Breckerů. Naopak slova konejšivé Why Worry, balady s lehce hispánským nádechem, se bez hádanek obejdou, jejich přímočarost nesená tesknou melodií už ale nemá daleko k citovému vydírání. Tísnivá témata jsou v první polovině alba vyvážena i humorem, především v případě řízné Money for Nothing, kde si Knopfler utahuje ze závistivých prosťáčků, kteří považují mediálně úspěšné muzikanty za vyžírky. Ne tolik čtverácký jako hudba, ale přeci jen odlehčený je také text k hitovce Walk of Life oslavující ryzí pouliční muzicírování.

Dire Straits se na této desce rozkročili hodně doširoka, do jisté míry přijali za svou bombastičnost klipového věku, pod blyštivou slupkou ale zůstalo zdravé muzikantské jádro. Klávesové doplňky nejsou samoúčelné, rozvíjejí atmosféru skladeb a přidávají další vrstvy. Tam, kde bylo potřeba zdůraznit intimitu výpovědi (Your Latest Trick, Why Worry, Brothers in Arms), ustoupilo aranžérské velikášství do pozadí. Knopflerova parta si zkrátka bezbřehými možnostmi studia nenechala poplést hlavu a zůstala nohama na zemi s plnými kapsami silných nápadů. Ačkoli soudobá odborná kritika byla často jiného názoru, po letech je zřejmé, že kapela aktuálními „módními doplňky“ neupřela albu Brothers in Arms právo na nadčasovost.