Doomdogs - Unleash the Truth

Doomdogs založil v roce 2007 veterán švédské hudební scény kytarista Christer Chris The Riff Cuñat a bývalý bubeník švédské black/death legendy Grotesque GG Eriksson, jenž se v tomto případě chopil mikrofonu. Do party přibrali basáka Patrika Anderssona/Winberga a bubeníka Emila Rolofa a vloni vystřihli nadějný stejnojmenný debut, na který nyní navazují dvojkou Unleash The Truth. Doomdogs hrají tak, jak vypadají. Životem už trochu omlácení chlápci, kteří mají názvy prvních čtyř desek Black Sabbath vytetované přes celá záda. Drsný stoner doom s příchutí sludge, jemuž dominují masivní kytarové riffy, drtivá rytmika a hrubý chraplák, který se však dokáže přepnout i do relativně čisté a občas i docela melodické polohy. Kromě již zmiňovaných Black Sabbath můžete slyšet vlivy Orange Goblin, Candlemass a pochopitelně i Pentagram či Saint Vitus, zkrátka všech kapel, které v tomto žánru kdy něco znamenaly. Doomdogs staromódní, ale zato pěkně hustou polívčičku nicméně naservírují s takovou nenuceností a odzbrojující samozřejmostí, že ji slupnete, ani nebudete vědět jak, a ještě si poběžíte pro nášup. Občas do té kouřící břečky přihodí pěknou flétničku či elegantní housličky, což jsou sice docela voňavé ingredience, které však na celkový zvuk tohohle monstrózního kolosu nemají zásadní vliv. Celkem logicky je deska zakončena coververzí sabbatovské klasiky A National Acrobat, v níž si pěkné sólo pohostinsky zahrál Victor Griffin (Pentagram, Place of Skulls). Na závěr ještě musím zmínit naprosto bezkonkurenčně provedený obal vinylové edice, což je ale v poslední době u Doomentia Records skoro samozřejmostí. Otevírací obal se super fotkami, vyvedený na ultratvrdém kartonu, vysoké kvality tisku, dokonalého řemeslného zpracování a v krémové barvě samotných desek... takže každý vinylový fetišista by měl okamžitě zkontrolovat stav své peněženky.

Vyšlo ve Sparku #12/2011.