The Doors - Absolutely Live

Koncerty The Doors jsou legendou, kterou bohužel našincům - i těm pamětnickým - nikdy nebylo dopřáno porovnat s realitou. Nejlepší obrázek si můžeme udělat z dostupných filmových záznamů, kterých je naštěstí docela dost, méně směrodatná už jsou živá alba, z nichž Absolutely Live je první v řadě. Není příliš radno z něho usuzovat na skutečnou podobu koncertů kapely, které vzhledem k Jimově živelnosti a drogovým i alkoholickým úletům nebyly vždycky zrovna profesionální (zato se pokaždé "něco dělo"), protože výsledná nahrávka byla doslova poslepovaná z mnoha různých vystoupení, takže Absolutely Live je spíš takovou idealizovanou projekcí producenta Paula Rothchilda.

I když vydaný až po studiovém albu Morrison Hotel neobsahuje z něj tento živák žádnou píseň, zato nás seznamuje s množstvím materiálu, který z řadovek neznáme. Jde především o coververze Willieho Dixona (vedle Back Door Man ještě Love Hides a Close to You) a Bo Diddleyho (Who Do You Love?), k nimž stylově pasuje i Morrisonova vlastní Build Me a Woman. Je známo, že Jim blues a jeho klasické interprety obdivoval a snažil se jim přiblížit, uvedené písně jsou ale pro mě důkazem, že v tomhle směru vždycky poněkud tápal a zůstával na efektním povrchu. Nejbluesovější je nakonec paradoxně Close to You, kde hlavní vokál zpívá Ray Manzarek. Přesvědčivější jsou The Doors určitě ve vlastních skladbách When the Music's Over (i když tady trochu zamrzí, že se od studiové verze příliš neliší), Universal Mind, Break on Through nebo Soul Kitchen.

Asi největším lákadlem je přítomnost hudebně básnické performance Celebration of the Lizard, která měla původně vyjít na A-straně desky Waiting for the Sun, ale v ucelené podobě se objevila až tady. Složená ze sedmi částí je chvíli autorským čtením, chvíli divadlem, chvíli rockovou písní a Morrison v ní plně uplatňuje svoje dramatické vlohy. Už kvůli této lahůdce stojí za to dvojalbum vlastnit. Ani zbytek nahrávky si nezaslouží vyloženě příkrá slova, ale stejně si The Doors napoprvé zasloužili lepší koncertní vizitku. Možná se měli smířit s kiksy a vykašlat se na stříhání a akurátnost.