The Doors - Morrison Hotel

Vše špatné může být zapomenuto. Po rozporuplném experimentu jménem The Soft Parade se na pátém studiovém albu The Doors vrátili do vrcholné formy. Potácivý můří let Jima Morrisona směrem k rozpálené žárovce sice zachovává svůj sebedestruktivní kurz, ale po neúspěchu předchozího alba a skandálních zpěvákových excesech, se díky desce Morrison Hotel kapela v očích fanoušků i kritiky značně rehabilitovala. Dokonce si troufám říct, že se na ní nic z blížícího se konce neprojevilo a v mých očích překonává i adorovaný debut.

The Doors ještě nikdy nezněli tak sebejistě, vyhraně a soudržně. Docílili perfektně vyrovnaného, dynamického zvuku a dokonce i ta rytmická složka je znatelně proměnlivější a nápaditější, na čemž má zřejmě podíl i angažování studiových baskytaristů Lonnieho Macka a Raye Neapolitana. Navíc dala kapela dohromady skvělý repertoár a starou belu záleží na tom, že se z něj nevyloupnul žádný velký hit, protože jsou to do jedné vynikající skladby.

Ve větší míře se The Doors vrátili k blues. Jejich dosavadní výlety do těchto polí nebyly vždycky přesvědčivé, ale tentokrát v písních You Make Me Real, The Spy, Maggie M'Gill a především šťavnaté Roadhouse Blues prokázali pro černou muziku mnohem větší porozumění. Přitom z nich nevytěsnili svojí typickou bílou dekadenci, takže zůstali stoprocentně sví. Nadále jim dobře vycházejí temně romantické, lehce psychedelické balady Blue Sunday nebo Indian Summer. Svoje nejtěžší zbraně ale vytahují v písních jako jsou Ship of Fools a Land Ho!, kde kontrast mezi přiopilou rozjařeností hudby a Jimovými apokalyptickými texty vytváří přízračnou pouťově-funebrální atmosféru.

Ve všech těchto polohách jsou The Doors tentokrát zcela pevní v kramflecích a bez zakolísání hrnou jeden bezchybný song za druhým. Na jiných albech jsou možná jednotlivé písně, které mě poznamenaly víc, ale Morrison Hotel je silný především jako celek, který je z celé diskografie kapely nejvhodnější k souvislému poslechu. A vůbec mi na něm nechybí žádná další desetiminutová dramatická etuda. Přinejmenším co se týče studiové práce je tohle album pro mne číslem jedna.