The Doors - Strange Days

Dveře vnímání jsou dokořán a Morrisonovi celebranti už podruhé vybízejí posluchače ke vstupu. Album Strange Days vychází ještě tentýž rok jako oslňující debut a stejně jako on ještě repertoárově čerpá z prvotního autorského přetlaku formativního období souboru. Třeba Moonlight Drive je přece tou skladbou, kterou podle legendy jako první přezpívával Morrison Manzarekovi v písku pláže ve Venice. I zbytek alba tvoří silné písně, z nichž sice nevzešel takový megahit jako Light My Fire, ale zrcadlí se v nich nabyté studiové i koncertní zkušenosti a stoupající sebevědomí kapely v uskutečňování svých vizí.

Také díky absenci coverů působí album kompaktnějším dojmem, který narušuje pouze apokalyptická vsuvka v podobě zuřivé Jimovy recitace do hlukových mračen v etudě Horse Latitudes. Sílí vliv kabaretní dekadence a psychedelie na úkor bluesových kořenů, ke kterým má nejblíž úderná, eroticky nažhavená Love Me Two Times. Ray Manzarek skoro v každé skladbě nápaditě mění nástroje, využívá varhan, cembala i elektrického piana, v písni I Can't See Your Face in My Mind sahá i po marimbě. Titulní Strange Days se pyšní jedním z prvních použití syntezátoru v rocku, Moogův nástroj ale obsluhuje výjimečně sám Morrison. Také Robby Krieger zůstává vynalézavým zvukovým aranžérem, jak dokazují třeba jeho duchařsky kvílivé slajdy v Unhappy Girl nebo Moonlight Drive. Roli The End jako dramatického završení prvního alba tady přebírá podobně koncipované představení When the Music's Over, ve srovnání se svým předchůdcem o něco členitější a dynamičtější.

Středobodem všeho je stále drsný samet Morrisonova hlasu, svůdně zaříkávačský v You're Lost Little Girl, zachmuřeně ironický v People Are Strange i divoce vyzývavý v Love Me Two Times. Sex, drogy a rock'n'roll jsou pro něj, stejně jako pro celou kapelu, stále ještě pohonem a ne rozkladnou sloučeninou. The Doors po všech stránkách vyzrávají a neochvějně si razí bujícím rockovým porostem zcela jedinečnou cestu, kterou současníci (v případě kritiků ale zdaleka ne všichni) nadšeně oslavují, jejíž skutečný význam ale docení až budoucnost.