Setmělo se, pes v koutku za knihovnou spí. Spí... Teda tak nějak na půl oka. Dál. Červený víno. Trocha trpkosti, ale jinak vždycky slušná jízda. Jistota. A pokaždé dvě lahve pod psacím stolem. Jupi jé. Zkratkovité nápady a žádná chuť na dlouhé dobrodružství. Do ulic se mi teď rozhodně nechce. Možná trochu ospalej večer a možná trochu línej týpek. No, spíš ten línej. Takže co. Oknem ven na střechu sousedících garáží. Vyhřátá lepenka, hvězdná obloha. Jde se psát. Nic světobornýho. Básně do čtyř veršů. Hlavně nalákat múzy. První lahev je otevřená, druhá u levého stehna a notes se plní. Už beztak slabý vítr ustává, město svítí, motory z nedaleké výpadovky doléhají v nejvyšší možné kvalitě. Klidná letní noc.
A střih. Přichází ona. V noci začínající a teplejší než je v kraji zvykem. V tmavých brýlích, s jistotou černé mamby, s úsměvem ulamujícím tuhy, nekřiklavá a nepřehlédnutelná. Po střechách garáží. Neříkám nic. Prostě se zvednu a jdu s ní.
Zvláštní pocit. To děvče jsem nikdy neviděl, ale přijde mi, že jej znám už od malička. Žádný strach z neznáma. Nechám se vést. Ani netuším, kdy jsme zmizeli ze střech. Tak tohle je už zaručeně její území - království softburleskní tmavovlásky. Září tu hodně jasná světla, ze všech koutů čiší slastná atmosféra křiklavých pastelových barev. Otáčí se na mne. Říká, že se jmenuje Dee Dee, teda, že jí tak mám říkat. Podám ji tu první lahev. Decentní... číst dále
Setmělo se, pes v koutku za knihovnou spí. Spí... Teda tak nějak na půl oka. Dál. Červený víno. Trocha trpkosti, ale jinak vždycky slušná jízda. Jistota. A pokaždé dvě lahve pod psacím stolem. Jupi jé. Zkratkovité nápady a žádná chuť na dlouhé dobrodružství. Do ulic se mi teď rozhodně nechce. Možná trochu ospalej večer a možná trochu línej týpek. No, spíš ten línej. Takže co. Oknem ven na střechu sousedících garáží. Vyhřátá lepenka, hvězdná obloha. Jde se psát. Nic světobornýho. Básně do čtyř veršů. Hlavně nalákat múzy. První lahev je otevřená, druhá u levého stehna a notes se plní. Už beztak slabý vítr ustává, město svítí, motory z nedaleké výpadovky doléhají v nejvyšší možné kvalitě. Klidná letní noc.
A střih. Přichází ona. V noci začínající a teplejší než je v kraji zvykem. V tmavých brýlích, s jistotou černé mamby, s úsměvem ulamujícím tuhy, nekřiklavá a nepřehlédnutelná. Po střechách garáží. Neříkám nic. Prostě se zvednu a jdu s ní.
Zvláštní pocit. To děvče jsem nikdy neviděl, ale přijde mi, že jej znám už od malička. Žádný strach z neznáma. Nechám se vést. Ani netuším, kdy jsme zmizeli ze střech. Tak tohle je už zaručeně její území - království softburleskní tmavovlásky. Září tu hodně jasná světla, ze všech koutů čiší slastná atmosféra křiklavých pastelových barev. Otáčí se na mne. Říká, že se jmenuje Dee Dee, teda, že jí tak mám říkat. Podám ji tu první lahev. Decentní ochutnání bez sklenky. Ptá se, jestli znám Mary Weiss. Bože! Mami! Jasně. Tak to je trefa. Její fotku mám přišpendlenou na stropě nad postelí. Láska školních let. No, tak takhle hodně se zas před ní neodkopu. S drobnějším zaváháním přitakám. Mám teď novou kapelu. Líbí se ti kytary? Zas jen přikývnutí. A chceš vidět pár kousků Danelectro? Bože! Mami! Já ji snad miluju! Vede mne do malého bytu. Rychlé kroky, žádná slova. Noční město. Pořádně si ji prohlížím. Krátká sukně, černé krajkové podvazky, jistota a síla, elegance, prapodivná hravost a krása.
Jsme na místě. Zvláštní mix perníkové chaloupky, putyky a muzea populární hudby. Kytary od černočerného Danelectra 59 po pistáciový Gretsch, Lp z přelomu padesátých a šedesátek, lampové zesilovače, country stetsony a rudé podprsenky, neskutečná sbírka gelů na vlasy, vysoký boty a boty s vysokou podrážkou... Posadím se na zem a následuje další nahnutí si z lahve. Končí první, otvírá se druhá. Dee Dee pouští desku. Poslouchej a pak mi řekneš. Jehla ukrajuje okraj.
Ostré a jednoduché bicí cválají samurajsky prosekávány rozbzučenou kytarou, melodická sloka a štěkající refrén jsou v pravidelných výměnách. Tím vším probublává kytarová jízda kdesi mezi surfařským poprockem a bakersfield soundem. Vše na svém místě. První zářez - Always Looking.
Dee Dee mne sleduje a natahuje ruku pro lahev. Chci říct, že je to fajn formule, že jako tohle zkoušel od šedesátek kdekdo. Včetně čtyř neblonďaček na začátku devadesátých. A jako vůbec všechno to nedávné a ještě současné shoegaze. Jenže radši mlčím a podávám lahev. Ještě se uvidí. Žádné ukvapené závěry. Druhá Bedroom Eyes ukázuje tvář zřetelněji, Dee Dee si začíná podupávat a já se cítím líp a líp. Jasně. Tak odsud vítr vane. Silné melodie vstřebávající v sobě soulovou vzletnost a osudovost, rock&rollovou čubkovitost, popovou cukrkandlovost, zřejmou vhodnost pro mono-monolitičnost Phil Spectorovského soundu a přitažlivost prvku ženství v nekonečných obměnách. Text o okamžité potřebě ložnice. Vap ta daptap. Refrén jak od Shangri-las. Chytrá holka.
Třetí krok, Just a Creep, míří víc do klasického rock&rollu. Zdánlivé zmírnění prořídlého riffu, je vystřídáno úderným rytmem z řádu parních lokomotiv, vypjatě zvedlým zpěvem na konci fráze a hlavně skvělou kytarovou jízdou dle staré školy pánů Marvina či Speddinga. Krása. Jestli tohle bude pokračovat, jsem její. Tradicionalista se sklonem k čistému zvuku a osudovosti.
In My Head, Heartbeat (Take it Away) a Caught in One. Opět výrazné melodie, minimum jakékoli snahy o novátorství, progresi či okamžik překvapení. Jen písničky přímo z komory a oblasti srdeční a nefalšovaná a možná až sebeshazující radost z hraní. It's Only Rock'n Roll, baby... Stopky v pravou chvíli, rytmika cválajících mustangů, texty neřešící mezinárodní krize ani abstraktní jinotajnosti. Srozumitelné, otevřené, rovné, čisté. Názorově i žánrově.
Přichází první klidná hladina. Kolébavost zlomeného srdce, propadání se a potřeba pevného bodu, zachycení se. Pevný zavěs kolem krku. Alespoň na okamžik. Jindy by člověk mlel něco o balastu a kýči, jenže tady to funguje a je to opravdové. Ten zpěv, ta přirozenost, ta rozjetá kytara v úvodním riffu! Jízda na plný plyn od barové židle do nohou postele a zpět. Při takové jízdě je potřeba i ve správnou chvíli zmírnit, dát možnost vychutnat naslouchajícím ten mírně nakřáplý, věčně rozvibrovaný a (od hrotů života - jednou pro vždy) hladkosti zbavený hlas. A Coming Down je právě ta správná zastávka. Tak, zpět do proudu, tři sekundy na nadechnutí a jedeme dál. Přichází nejsvižnější věc na albu, Wasted Away, s westernovým rytmem i přechodem do mollu na konci sloky a opět nenakašírovaným přímočarým textem: Když zavřu oči, vidím tvou tvář a chce se mi křičet... Jízda pokračuje.
Předposlední Teardrops on My Pillow má skvěle nafrázovaný slogan a dokonale funguje jako přechod do finále. Tady už je spřízněnost s Motown Records a Spectorem víc než patrná. Žádná kopie. Jen přirozné pokračování v započaté cestě. Tamburína, všudypřítomné tremolo na kytaře, dupák, vícehlas.
To album uteklo jako voda. Skončilo v pravou chvíli, bez zbytečných výrůstků a závaží. Skvělá stopáž. Taková, jakou známe od nejkvalitnějších alb. Tak akorát, aby člověk z chuti jet dál v nastolené atmosféře, spustil jehlu znovu.
Chci říct Dee Dee, že to byla dobrá deska, ale ona mne prosí, jestli bych neskočil ještě pro další lahev. Jasně, o tom žádná. Běžím dolů na ulici. No, bude to chtít zaskočit někam za roh. Ok. Zatáčím. A ještě párkrát, ale všude prázdno, ticho, klid a teplo. Jedno je jasné. Zpátky už nedokážu trefit. A ani nemám sílu. Možná je v tom ten ospalej večer a možná ten línej týpek. No, spíš ten línej.
Snad za to mohla ta nezvykle teplá noc, snad ta první lahev, snad ty podvazky. A nebo jsem se ocitnul nějakou zvláštní shodou náhod ve snu? Těžko říct. K Dee Dee už se nedostanu. Ale ta deska mi zní v uších stále. Srozumitelná, otevřená, rovná, čistá.
Komentáře