Po neúspěchu druhé desky mírně ukňourané Duffy to vypadalo, že retro popu odzvonilo. Pak přišla Adele s "21", hlasem jako zvon zbourala všechny žebříčky a sebevědomí producentů oprašovat staré postupy se opět zvýšilo. Své o tom ví i Lana Del Rey. A proč zmiňuji právě tyto dvě zpěvačky? Kdyby se jejich nahrávky měly šanci spářit, vzniklo by přesně to, co se podařilo debutu "Our Version Of Events" Emeli Sandé. Od Adele podědilo album vůni probrečených polštářů, klavírní jemnost a melancholii. Lana Del Rey zase vystupuje na povrch v triphopových útržcích nebo výkřicích v pozadí "Next To Me". Hlasem stojí Emeli přesně na půli cesty mezi svými matkami. Ani burácivě ohlušující, ani nevýrazně hluboká, prostě mezi.
Označit ale "Our Version Of Events" za pouhý mix Adele a Lany by bylo troufale krátkozraké a zkreslující. Sandé, shodou okolností křestním jménem Adele, je dostatečně svá, každá její (především svižnější) píseň doslova žhne od zápalu, se kterým ho zpěvačka (spolu)vytvořila. Žádná nastrčená figurka odříkávající prefabrikované texty. Emeli zpívá o skutečném životě, o lásce a o síle, kterou by v sobě měl každý najít.
Desku pozvedává především kvartet songů v podobě "Heaven", "Next To Me", "My Kind Of Love" a "Daddy". Ohlušující síla prožitku a výrazné melodie dělají z každé písně této čtveřice opravdový hudební zážitek. V případě první zmiňované je nejpatrnější vliv elektroniky a produkce Mikea... číst dále
Po neúspěchu druhé desky mírně ukňourané Duffy to vypadalo, že retro popu odzvonilo. Pak přišla Adele s "21", hlasem jako zvon zbourala všechny žebříčky a sebevědomí producentů oprašovat staré postupy se opět zvýšilo. Své o tom ví i Lana Del Rey. A proč zmiňuji právě tyto dvě zpěvačky? Kdyby se jejich nahrávky měly šanci spářit, vzniklo by přesně to, co se podařilo debutu "Our Version Of Events" Emeli Sandé. Od Adele podědilo album vůni probrečených polštářů, klavírní jemnost a melancholii. Lana Del Rey zase vystupuje na povrch v triphopových útržcích nebo výkřicích v pozadí "Next To Me". Hlasem stojí Emeli přesně na půli cesty mezi svými matkami. Ani burácivě ohlušující, ani nevýrazně hluboká, prostě mezi.
Označit ale "Our Version Of Events" za pouhý mix Adele a Lany by bylo troufale krátkozraké a zkreslující. Sandé, shodou okolností křestním jménem Adele, je dostatečně svá, každá její (především svižnější) píseň doslova žhne od zápalu, se kterým ho zpěvačka (spolu)vytvořila. Žádná nastrčená figurka odříkávající prefabrikované texty. Emeli zpívá o skutečném životě, o lásce a o síle, kterou by v sobě měl každý najít.
Desku pozvedává především kvartet songů v podobě "Heaven", "Next To Me", "My Kind Of Love" a "Daddy". Ohlušující síla prožitku a výrazné melodie dělají z každé písně této čtveřice opravdový hudební zážitek. V případě první zmiňované je nejpatrnější vliv elektroniky a produkce Mikea Spencera, kterého ale budete na zbytku alba hledat marně. A je to škoda. Nejvíce si užijí fanoušci obdivující styl Naughty Boye stojícího za většinou skladeb. Ze čtrnácti tracků naprostá většina ubíhá v tempu pomalém a ještě pomalejším. Hlavně v závěru pak už Emeli plouží už příliš, velká skupina písní začne splývat v jednu dlouhou baladu a někteří se nevyhnou pocitům nudy.
Baladický maraton v podobě "Mountains", "Clown", "River", "Hope" bude pro mnohé možná až nadlidský úkol. Rozhodně je velká škoda, že interpretka nevsadila spíše na rychlejší kousky, ve kterých může odpálit všechnu svou vnitřní energii, a zažehnout tak ze židle zvedající motor výše zmíněné čtveřice. Pokud zrovna procházíte náročným obdobím, budete si při čtení této recenze ťukat na čelo a Emeli jednostranně obhajovat. Netrápí-li vás nic až tak intenzivně, zůstane "Our Version Of Events" chuťovkou na (občasné) smutné večery. Truchlivé smyčce, klasické nástroje a sametový hlas nadané Britky totiž jen tak snadno odsoudit nelze.
Komentáře