Eric Clapton - 461 Ocean Boulevard

Dojem z druhého sólového alba Erica Claptona vůbec neodpovídá tomu, jak bouřlivé období - v citové i intoxikační rovině – v těch letech prožíval. Mnohem víc nahrávka koresponduje s obrázkem kytaristovy floridské rezidence na obalu, po níž dostala jméno. Slunce, palmy, moře, bluesrocková pohoda.

Věc samozřejmě není tak jednoduchá. Erikovo rozervané nitro se otiskuje do tklivých balad Give Me Strength, Let It Grow (obě z vlastního pera) nebo Please Be with Me, i do nenásilně přiostřených bluesových klasik I Can't Hold Out a Steady Rollin' Man. Větší emocionální náboj je ale limitován dvěma faktory. Clapton se jako zpěvák stále vyvíjí a zlepšuje, ale přece jen si zřejmě ještě tolik nevěří a drží se zpátky. Někdy, jako třeba hned v úvodní, skvěle cválající Motherless Children, je jeho vokál navíc vyloženě utopený. Druhou překážkou je zbytečně krotký zvuk, který místy z jinak výborného původního i převzatého materiálu dělá až příliš nekonfliktní easy listening. Chtělo by to víc šťávy a zemitosti, jako je v obou zmíněných bluesovkách. Se sklony k nadměrné uhlazenosti se ostatně u Claptona setkáváme na většině jeho sólových prací.

Mistrova kytara samozřejmě nemá chybu (namátkou famózní bottleneck v I Can't Hold Out), už jen proto, že střídmost je pro ní nejvyšší ctností. Také pestrost je silnou stránkou alba. Největším hitem se stal cover I Shot the Sheriff od Boba Marleyho, který významně přispěl k popularizaci reggae mezi bílými rockery, lahodný kalifornský folkrock ve stylu CSNY nebo The Band se ozývá ve zpěvných číslech Please Be with Me a Let It Grow, rhythm'n'bluesový groove pohupuje písní Willie and the Hand Jive i následující Get Ready, do níž přispěla vokálem její spoluautorka Yvonne Elliman, někdejší hvězda muzikálu Jesus Christ superstar.

461 Ocean Boulevard patří v Claptonově sólové diskografii určitě do té povedenější poloviny. Přesto už jasně signalizuje, že léta, kdy v barvách Yardbirds nebo Cream hýbal rockovými dějinami, jsou nenávratně pryč a pomalu se stává solidním veteránem na pomezí blues- a soft-rocku. Což ovšem při jeho mistrovství, poctivosti a prožitku není vůbec málo. Přes drobné výhrady se tohle album i dnes báječně poslouchá.