Nápadný příklon k syntezátorovému zvuku, jaký duo Eurythmics zaznamenalo na své druhé desce, by mohl v daném roce vypadat jako výraz poněkud opožděného konjunkturalismu, ale nutno uznat, že Dave Stewart s Annie Lennox vnesli albem Sweet Dreams (Are Made of This) do přemnožené synth-popové komunity svěží vítr. Zásluhu na tom má především kontrast robotického chladu syntezátorů a programovaných bicích s procítěným vokálem soulových kvalit, jakým disponuje Annie Lennox. Je pravda, že s něčím podobným se krátce předtím vytasili také Vince Clarke s Alison Moyet v rámci dua Yazoo, ale ve srovnání s nimi Eurythmics nemířili tak okatě na taneční parket. Ty nejzdařilejší písně z alba, k nimž pochopitelně náleží i titulní hit, vytvářejí znepokojivé či mrazivě melancholické nálady aniž by opouštěly široce akceptovatelné popové teritorium.
Dave Stewart, hudební mozek dvojice, drasticky upozadil kytaru, která byla ještě na debutu In the Garden výrazně slyšet a většinu alba zahalil do syntetických zvuků a rytmů, jejichž nadvládu narušují živé nástroje jen sporadicky. Kytara, baskytara, dechy nebo flétna, na níž hraje Annie Lennox ve skladbě I've Got an Angel, se spokojují s epizodními, zpestřujícími rolemi. Zpěvaččina androgynní image souzní s odosobněným zvukem syntezátorů, její zpěv mu ale naopak dodává potřebnou variabilitu. Někdy se nese na podobné vlně odcizení a skepse (opět především titulní píseň), většinou ale skladby prohřívá něhou a... číst dále
Nápadný příklon k syntezátorovému zvuku, jaký duo Eurythmics zaznamenalo na své druhé desce, by mohl v daném roce vypadat jako výraz poněkud opožděného konjunkturalismu, ale nutno uznat, že Dave Stewart s Annie Lennox vnesli albem Sweet Dreams (Are Made of This) do přemnožené synth-popové komunity svěží vítr. Zásluhu na tom má především kontrast robotického chladu syntezátorů a programovaných bicích s procítěným vokálem soulových kvalit, jakým disponuje Annie Lennox. Je pravda, že s něčím podobným se krátce předtím vytasili také Vince Clarke s Alison Moyet v rámci dua Yazoo, ale ve srovnání s nimi Eurythmics nemířili tak okatě na taneční parket. Ty nejzdařilejší písně z alba, k nimž pochopitelně náleží i titulní hit, vytvářejí znepokojivé či mrazivě melancholické nálady aniž by opouštěly široce akceptovatelné popové teritorium.
Dave Stewart, hudební mozek dvojice, drasticky upozadil kytaru, která byla ještě na debutu In the Garden výrazně slyšet a většinu alba zahalil do syntetických zvuků a rytmů, jejichž nadvládu narušují živé nástroje jen sporadicky. Kytara, baskytara, dechy nebo flétna, na níž hraje Annie Lennox ve skladbě I've Got an Angel, se spokojují s epizodními, zpestřujícími rolemi. Zpěvaččina androgynní image souzní s odosobněným zvukem syntezátorů, její zpěv mu ale naopak dodává potřebnou variabilitu. Někdy se nese na podobné vlně odcizení a skepse (opět především titulní píseň), většinou ale skladby prohřívá něhou a vášní v synth-popu málokdy slýchanou. I v instrumentální rovině se sice najdou emotivní okamžiky (trubka v The Walk nebo zkreslené kytarové sólo v závěru Jennifer), ale těch je jako šafránu.
O něco méně přesvědčiví, těžkopádnější a zubem času ohlodanější jsou Eurythmics tehdy, když se pokouší rhythm'n'bluesové taneční prvky protlačit i do hudby. To je případ coveru Wrap It Up od soulového dua Sam & Dave, kde Annie vokálně sekunduje zpěvák novovlnných Scritti Politti Green Gartside, nebo písně This Is the House s výrazně funkující baskytarou. Naopak tam, kde se naplno odevzdají do náruče syntezátorové odtažitosti poučené novými romantiky, bodují i dnes. Často přebíraná Sweet Dreams (Are Made of This) (slavná verze od Marilyn Manson není zdaleka jediná) stále fascinuje svým sžíravým pesimismem, ne-li přímo misantropií, povedené jsou i další singlové zářezy Love Is a Stranger a The Walk nebo tajuplně plynoucí Jennifer a This City Never Sleeps.
Ačkoli se v následujících letech Eurythmics souhlasně s uvadajícím renomé žánru od čistého synth-popu odkláněli k barvitějšímu a komplexnějšímu zvukovému modelu, nálepka, kterou jim vysloužilo jejich průlomové album, se pak strhávala jen těžko. Ukázalo se ale, že podstatnější než poměr kláves a kytar jsou pro dvojici schopnost napsat chytrou popovou píseň a samozřejmě čím dál vyzrálejší zpěv Annie Lennox. Díky tomu se nestali kapelou jednoho hitu potažmo alba, ale jednou z nejzářivějších stálic osmé dekády, pojmem, díky němuž sousloví osmdesátkový pop ztrácí hodně ze své hanlivosti.
68.00%
Komentáře