Fanfare Ciocărlia - Queens and Gings

Cikánské nebe ještě na zemi. Něco takového se podařilo Fanfare Ciocărlia dát dohromady na téhle adrenalinové kolekci. Základní ideou bylo sezvat spřízněné zpěváky a zpěvačky ze všech koutů (nejen) Balkánu a společně složit poctu romské muzice jako takové. A sestava jakou dali rumunští dechmistři dohromady je opravdu z říše snů. Mezi sólisty z Makedonie, Srbska, Bulharska, Rumunska, Bosny, Maďarska a Francie září především dvě legendární jména - srbský gigant Šaban Bajramović (zemřel následujícího roku) a jeho dámský protějšek z Makedonie s hlasem průraznosti dynamitu Esma Redžepova. Oba dostali prostor hned dvakrát a své pověsti nezůstávají nic dlužni.

Bajramoviće doprovází ve skladbě Sandala ještě trio jeho krajanů ze skupiny Kal, z jejíhož repertoáru pochází i jedna z dalších písní Duj Duj. Tu pro změnu interpretují maďarská zpěvačka Mitsou spolu s Florentinou Sandu, vnučkou jednoho ze zakladatelů další rumunské instituce Taraf de Haïdouks. Pozadu ale nezůstává ani Ljiljana Buttler z Bosny (přezdívaná Matka gypsy soulu), bulharský vlasáč Jony Iliev (píseň Mig Mig zní s dechovou podporou Fanfare Ciocărlia snad ještě lépe než na jeho vlastním albu) nebo Dan Armeanca, kterého známe jako hosta i ze starších nahrávek kapely.

Nejdále to měla na bukurešťské pódium, kde Fanfare Ciocărlia tento program představili ještě před vydáním studiové nahrávky, skupina Kaloome z nejjižnějšího cípu Francie, která ovšem zpívá španělsky a reprezentuje cikánskou odnož flamenca známou jako katalánská rumba. Na příkladu jimi interpretovaných písní Que Dolor (původně Iag Bari ze stejnojmenného alba) a Cuando Tu Volveras je krásně vidět jak citlivě dokázali Ciocărlia rozplánovat prostor, který svým hostům poskytli a který vyplnili sami. Kaloome přidali vedle zpěvu i charakteristickou kytaru a tleskání zatímco hostitelé rytmicky pobrukují v pozadí aby v pravý čas přišli s rázným dechovým riffem.

Album je radostnou exhibicí v tom nejlepším slova smyslu. Fanfare Ciocărlia tentokrát upustili od typických rychlostních zkoušek, ale svým často velmi váženým hostům nedělají jen uctivé křoví a svoje plechové miláčky rozhodně nešetří. Všichni zúčastnění zkrátka patří do stejné - pochopitelně že první - ligy, v níž rivalitu nahrazuje radost ze společného muzicírování a hrdost na cikánské hudební tradice. Album se může pochlubit zatím asi nejvelkolepější produkcí v diskografii skupiny, ale jeho vnější nablýskanost ani v nejmenším nepřekrývá neskutečný drive, který z něho čiší. A jaký rachot to teprve musel být v živém provedení! Skutečná gypsy celebration završená nakonec hodně svéráznou verzí motorkářské hymny Born to Be Wild.