Sparks je losangeleské uskupení bratrů Maelových, které slavilo úspěchy v hudebních žebříčcích především v sedmdesátých a osmdesátých letech. Charakterizuje je mimo jiné excentričnost, jež je nedílnou součástí také jejich živých vystoupení. Franz Ferdinand jsou o tři generace mladší, pocházejí z Glasgow a na první pohled působí ukázněným dojmem. Pod líbivou slupkou se ale nachází rovněž nespoutanost a exhibicionismus. Tím jsme si zodpověděli řečnickou otázku z úvodu - Franz Ferdinand a Sparks jsou pro sebe totiž jako stvoření.
O existenci superkapely dali členové vědět letos v březnu, měsíc na to vydali první singl a v červnu už vychází debutová eponymní deska. Na té se FFS s ničím dlouho nemažou, a tak hned první trojici tvoří potenciálně největší hitovky. "Johnny Delusional" dominuje Sparksova elegantní klavírová složka, "Call Girl" by zase svou hravostí a lehkostí klidně mohla být zařazena již na poslední řadovku FF. První trojku uzavírá "Dictator's Son", na níž se obě kapely podílí rovným dílem. Výsledkem je hysterická, leč ve výsledku skvostně a apokalypticky naléhavá skladba. Okouzlující.
Těsně před půlkou FFS zpomalují v podmanivé "Little Guy From the Suburbs", jejíž rozvláčnější a nudnější kompozici zpestřují francouzskými verši. Změna tempa je ale jen dočasná, a to je dobře, protože vyšší kmitočty FFS sluší mnohem více. Potvrzuje to groteskní "Police Encounters" s vokály Kapranose a Maela, které takové... číst dále
Sparks je losangeleské uskupení bratrů Maelových, které slavilo úspěchy v hudebních žebříčcích především v sedmdesátých a osmdesátých letech. Charakterizuje je mimo jiné excentričnost, jež je nedílnou součástí také jejich živých vystoupení. Franz Ferdinand jsou o tři generace mladší, pocházejí z Glasgow a na první pohled působí ukázněným dojmem. Pod líbivou slupkou se ale nachází rovněž nespoutanost a exhibicionismus. Tím jsme si zodpověděli řečnickou otázku z úvodu - Franz Ferdinand a Sparks jsou pro sebe totiž jako stvoření.
O existenci superkapely dali členové vědět letos v březnu, měsíc na to vydali první singl a v červnu už vychází debutová eponymní deska. Na té se FFS s ničím dlouho nemažou, a tak hned první trojici tvoří potenciálně největší hitovky. "Johnny Delusional" dominuje Sparksova elegantní klavírová složka, "Call Girl" by zase svou hravostí a lehkostí klidně mohla být zařazena již na poslední řadovku FF. První trojku uzavírá "Dictator's Son", na níž se obě kapely podílí rovným dílem. Výsledkem je hysterická, leč ve výsledku skvostně a apokalypticky naléhavá skladba. Okouzlující.
Těsně před půlkou FFS zpomalují v podmanivé "Little Guy From the Suburbs", jejíž rozvláčnější a nudnější kompozici zpestřují francouzskými verši. Změna tempa je ale jen dočasná, a to je dobře, protože vyšší kmitočty FFS sluší mnohem více. Potvrzuje to groteskní "Police Encounters" s vokály Kapranose a Maela, které takové nahánění zlodějů s policisty zosobňují. Jednou Kapranos stíhá Maela, podruhé mu utíká. "Save Me From Myself" je rozpolcenou zpovědí blázna, jehož zase dohání vlastní já. Navazuje na ni výborná přímočará "So Desu Ne", plná slovních hříček a neposedných kláves.
Ze svižné "The Man Without A Tan" čiší znovu rukopis Franz Ferdinand. Jednoduchá kytarovka, v níž ale Sparks zdatně sekundují zpěvem, připomene jejich ranou tvorbu. "Things I Won't Get" je zase přesným opakem, tedy baladickým rozjímáním pod taktovkou bratrů Maelových. V nezřízené "The Power Couple" upouští FFS uzdu fantazii, a vytváří tak atmosféru cirkusového představení. Předposlední "Collaborations Don't Work" je sedmiminutový postupně gradující opus ústící v docela jednoduchou zpěvnou písničku o několika málo akordech. Skupina v něm paroduje sebe sama, kriticky říká, že spolupráce mezi kapelami nefunguje, celé to působí jako hádání. Zaplať pánbůh že jde jen o povedený žertík, který se na pravdě nezakládá ani v nejmenším. "FFS" uzavírá příznačně nazvaná "Piss Off", jež je v podstatě variací na úvodní píseň, tentokráte však s explicitním obsahem: "Tak prostě všem řekněte, ať dneska večer vypadnou a nechaj vás o samotě!"
Franz Ferdinand & Sparks jsou zajímavým uskupením. V lecčems jsou oba dílčí prvky diametrálně odlišné, na první společné nahrávce se ale naladily na stejnou notu a nahrály nekompromisní desku plnou expresivních a excentrických písní. Nejde o počin, který by se přikláněl k jedné, nebo druhé straně - má z obou to nejlepší a přidává něco navíc. Snad až na dvě výjimky se každá z dvanácti skladeb vryje do paměti. A pak už tam jen hystericky kvílí.
Komentáře