Když se před deseti lety Fontaines D.C. dali dohromady, nikdo ještě netušil, snad ani oni sami, kam je osud zavede. Členy kapely už od samého začátku spojovala láska k poezii, především k významným americkým beatníkům, jako byli Kerouac a Ginsberg, na základě čehož se začaly rodit první singly. Partička sice fungovala už od roku 2014, ale svou plnohodnotnou desku "Dogrel" vydala až o pět let později. Svým způsobem se jednalo o až geekovské vzdání pocty nejen významným básníkům, ale také irským kořenům.
Nyní se píše rok 2024 a skupina se těší čím dál větší popularitě. Minimálně jednou za kariéru se snad každý hudebník nebo kapela ocitne v situaci, kdy propadne experimentům. Ať už se žánrem (vzpomeňme třeba na Kiss a jejich námluvy s discem), nebo s lyrikou. Zatímco doposud Fontaines D.C. zůstávali poměrně věrní irským tématům, albem "Romance" sáhli do trochu jiného soudku.
Rozhodně ale ne proto, že by snad došla témata: vždyť historie nabízí snad nevyčerpatelnou studnici inspirace. Muzikanti se ale chtěli z těchto zajetých kolejí na moment vymanit a vyzkoušet si, jak si poradí s jinými náměty - v tomto případě s láskou. Nejhlubší cit, který kdy člověk může pocítit, se rozhodla partička pojmout tak nějak po svém a dát mu až dystopickou podobu.
Přeci jen už úvodní "Romance" vůbec nezní nijak optimisticky, naopak zanechává drásavý a frustrující dojem. Pětice chce fanoušky nejen přivést do stavu bezmoci, ale zároveň je... číst dále
Když se před deseti lety Fontaines D.C. dali dohromady, nikdo ještě netušil, snad ani oni sami, kam je osud zavede. Členy kapely už od samého začátku spojovala láska k poezii, především k významným americkým beatníkům, jako byli Kerouac a Ginsberg, na základě čehož se začaly rodit první singly. Partička sice fungovala už od roku 2014, ale svou plnohodnotnou desku "Dogrel" vydala až o pět let později. Svým způsobem se jednalo o až geekovské vzdání pocty nejen významným básníkům, ale také irským kořenům.
Nyní se píše rok 2024 a skupina se těší čím dál větší popularitě. Minimálně jednou za kariéru se snad každý hudebník nebo kapela ocitne v situaci, kdy propadne experimentům. Ať už se žánrem (vzpomeňme třeba na Kiss a jejich námluvy s discem), nebo s lyrikou. Zatímco doposud Fontaines D.C. zůstávali poměrně věrní irským tématům, albem "Romance" sáhli do trochu jiného soudku.
Rozhodně ale ne proto, že by snad došla témata: vždyť historie nabízí snad nevyčerpatelnou studnici inspirace. Muzikanti se ale chtěli z těchto zajetých kolejí na moment vymanit a vyzkoušet si, jak si poradí s jinými náměty - v tomto případě s láskou. Nejhlubší cit, který kdy člověk může pocítit, se rozhodla partička pojmout tak nějak po svém a dát mu až dystopickou podobu.
Přeci jen už úvodní "Romance" vůbec nezní nijak optimisticky, naopak zanechává drásavý a frustrující dojem. Pětice chce fanoušky nejen přivést do stavu bezmoci, ale zároveň je poškádlit pestrostí a špetkou provokace. A pak přichází "Here's The Thing": písnička, která si pohrává s posluchači jako kočka s myší. Chvílí zní tak, chvíli onak, místy jako grungeové riffy Kurta Cobaina v profláklé "Come As You Are" a místy úprosně, jako když pěje Thom Yorke.
Láska někdy připomíná šílenou jízdu na horské dráze. A přesně na této vlně se nese nejen album jako celek, ale i jeho každičký tón, každičký úder. Překrásnou přehlídku výše zmíněného přináší "Desire", jejíž poselství umocňují smyčce. Nicméně daleko hlubší pocity zpracovává song "In The Modern World", který formace představila krátce před uvedením desky. Tato písnička dojme i rádoby tvrďáka. Jak každý moc dobře ví, realita a pravda jsou někdy kruté - a právě na tomto brutálním faktu skladba stojí.
Po několika depresivních kouscích následuje příjemná kytarovka "Bug", která obstarává chutné koření. Zasněná "Motorcycle Boy" představuje zhudebněný tok myšlenek, který v mysli eskaluje pomalu jako tsunami - a to samé se dá říct i o melodii této skladby. Po dreampopově laděné "Sundowner" a smyčci protkané "Horseness is The Whatness", která se nápadně podobá "In The Modern World", následuje "Death Kink". Song trochu připomíná raná díla od britpopových Blur, jen s dávkou fontainovského kouzla.
Dílo završuje příjemná písnička "Favourite", do které dal každý člen formace pořádný kus sebe - a vzešel z toho moc pěkný kousek. Jeho vibe pak ještě podtrhl videoklip obohacený o záběry z dětství, které dotvářejí překrásnou podívanou.
Zdá se, že album "Romance" slouží nejen jako metaforický kofein povzbuzující lidské smysly, ale zároveň i jako pořádná rána do hlavy. V tom dobrém smyslu, protože člověka donutí otevřít oči a procitnout. Ne všechno je tak černé, jak se zdá, a ne všechno se musí barvit zamilovanou růžovou. Láska, zlomení nebo euforie zde fungují jako neznámé v rovnici "Romance". Záleží na každém, jak se k takové úloze postaví - zda čelem jako Ewan Mitchell v "In The Modern World", nebo se na moment vrátí do dětství, aby si připomněl jeho nevinnost.
85.56%
84.12%
Komentáře