80 %
Traband - Montáž 1996-2014
Trabandu - sami členové se rádi označovali jako dechno -, v němž byla realita života filtrována a zjemňována přes něžné pohádkové...
70 %
Jack White - Frozen Charlotte
Jack White už se několikrát zapsal do hudebních dějin. V budoucnu se na něj bude vzpomínat jako na jednoho z lidí, kteří vrátili zašlou...
80 %
Phoebe Bridgers - Lost Weekend
Taylor Swift i neustálý zájem médií o její osobní život. Mezitím ale Phoebe Bridgers také přišla o otce a na čas se z veřejného...
90 %
Evanescence - Sanctuary
Jen málokdy se šesté album libovolného interpreta či kapely dočká tak nadšených recenzí, jako se to povedlo Evanescence. A ani naše...
80 %
Dagny - Dancefloor Erotica
recenzi desky "Elle" psal, že se Dagny hudebně nijak dramaticky nevyvíjí, zároveň jsem dodával, že vlastně není kam a proč. Její...
80 %
Loathe - A Stranger to You
Loathe v únoru 2020 vydali "I Let It In and It Took Everything", nikdo ještě netušil, jak dokonale jejich hudba zapadne do atmosféry...
23.07.2020 - 8:35 | Meca76
Foo Fighters v ich najdostupnejšej a najpohodlnejšej podobe. Títo traja členovia žili v Grohlovom dome vo Virgínii, keď písali a nahrávali album na jar 1999 bez pomoci nahrávacej spoločnosti, po opustení Capitol Records v dôsledku personálnych zmien.
Foo v podstate zachytili zvuk väčšiny pásiem tohto kalibru, ktorý sa snažil vyhnúť strachu, že budú označené ako „vypredané“ alebo príliš „bežné“. Ich chytľavé, pevné melódie zaberajú úder a na konci albumu si človek nemôže pomôcť, ale vcítiť sa do Grohla, keď vrčí fantáziu zanechania všetkého toho, čím sa stal obeťou americkej hudobnej scény.
20.08.2012 - 16:31 | Rey
Pro jistotu hned zkraje: Stacked Actors je nejlepší věc od FF. Naposlouchal jsem je fakt hodně (přived´jsem FF spoustu fanoušků z mýho konzervativněhardrockověgrundgeovýho okolí a měl jsem jiný favority: White Limo, Walk, Bridge Burning,...) - léta před koncertem - minulou středu u hušáka v obejváku - a ještě teď každej den po koncertu. Vyměnil jsem palby za origoše. Stojí to za to. A na závěr větu, která z úst mýho syna padla jako první v tej podivnej neurotickej zatočenej horrorovej chodbě při odchodu z plochy hušákova obejváčku: "Ty vole, ještě že se ta Nirvana rozpadla." Voči navrch hlavy, triko zpocený, nohy bolavý, jazyk přilepenej na patře, ale baterky sakra dobitý...
14.01.2012 - 11:32 | V.Silver
Jestli mají Foo Fighters v diskografii položku, která tam tak úplně nesedí, je jí toto album. Ne proto, že by bylo špatné - chraň Bůh! Ale je jiné. Je pomalejší, zadumanější, osobitější jinak než ostatní. Pro mě tvoří jakousi esenci Foo Fighters, nejdospělejší a nejpropracovanější album, které kdy udělali. Věřím, že ne zdaleka všem se může líbit, že tady jakoby "vyměkli", zvlášť při srovnání s předchozí "The Colour and the Shape" a následující "One By One", jenže právě toto "vyměknutí" by jinak v jejich tvorbě strašně citelně chybělo. A teď mě omluvte, I'm going M.I.A.