Šestnáct let a sedm studiových alb. Po nespočtech singlů, multiplatinových desek, třech cenách Grammy, dvou vyprodaných koncertech v londýnské Wembley s kapacitou osmdesáti pěti tisíc fanoušků na jeden večer a nahnutému rozpadu kapely jsou tady Grohlovi služebníci s novou garážovou deskou, nazvanou Wasting Light.
Návrat k undergroundovým kořenům nepřichází jen s použitím analogové technologie nahrávání, ale i s tím, že na albu není jediná akustická píseň a dokonce ani žádný akustický nástroj. Necelých padesát minut napumpovaného rocku. Nevím, jestli se vyplnily Grohlovy sliby, že Wasting Light bude jejich nejtvrdší album, ale rozhodně je nejblíž The Color and the Shape. Výbušný, energický, upřímný rock s punkovou duší a srdcem na správném místě.
Foo Fighters mají neuchopitelný rukopis. Vytvořili nezaměnitelnou strukturu skladeb a melodií, na které mají oprávněný trademark. Jejich kytarové postupy jsou netradiční a skladby poměrně zašmodrchané, ale Grohlův zpěv je vrátí do správných kolejí a vypadne z toho rocková písnička, která vám urve hlavu. Foo Fighters nejsou žádná uměle vytvořená nebo hnaná kapela, jak by se mohlo zdát. Grohlovy punkové a metalové kořeny jsou zcela jasné. Důkazem jsou Scream, Probot i Nirvana.
Basák Nate Mendel je členem legendární seattleské kapely Sunny Day Real Estate, která v polovině devadesátých letech definovala styl emo indie rock, který v jejich podání ještě měl co říct a nebyl jen povrchní zábavou děcek... číst dále
Šestnáct let a sedm studiových alb. Po nespočtech singlů, multiplatinových desek, třech cenách Grammy, dvou vyprodaných koncertech v londýnské Wembley s kapacitou osmdesáti pěti tisíc fanoušků na jeden večer a nahnutému rozpadu kapely jsou tady Grohlovi služebníci s novou garážovou deskou, nazvanou Wasting Light.
Návrat k undergroundovým kořenům nepřichází jen s použitím analogové technologie nahrávání, ale i s tím, že na albu není jediná akustická píseň a dokonce ani žádný akustický nástroj. Necelých padesát minut napumpovaného rocku. Nevím, jestli se vyplnily Grohlovy sliby, že Wasting Light bude jejich nejtvrdší album, ale rozhodně je nejblíž The Color and the Shape. Výbušný, energický, upřímný rock s punkovou duší a srdcem na správném místě.
Foo Fighters mají neuchopitelný rukopis. Vytvořili nezaměnitelnou strukturu skladeb a melodií, na které mají oprávněný trademark. Jejich kytarové postupy jsou netradiční a skladby poměrně zašmodrchané, ale Grohlův zpěv je vrátí do správných kolejí a vypadne z toho rocková písnička, která vám urve hlavu. Foo Fighters nejsou žádná uměle vytvořená nebo hnaná kapela, jak by se mohlo zdát. Grohlovy punkové a metalové kořeny jsou zcela jasné. Důkazem jsou Scream, Probot i Nirvana.
Basák Nate Mendel je členem legendární seattleské kapely Sunny Day Real Estate, která v polovině devadesátých letech definovala styl emo indie rock, který v jejich podání ještě měl co říct a nebyl jen povrchní zábavou děcek na střední. Sonic Youth devadesátých let. Nate hrál taky v straight edge kapele Brotherhood spolu s Gregem Andersonem z droneových mohykánů Sunn O))). Kytarista Chris Shiflett zase pro Foo Fighters obětoval domovskou punkrockovou kapelu No Use for a Name a ve volných chvílích pracuje na rockabilly punkovém projektu Me First and the Gimme Gimmes. No a Taylor Hawkins kdysi bubnoval v doprovodné kapele Alanis Morissette. Pamatujete si ten klip, jak jede v autě někde na podzim, všude kolem je popadané žluté listí a Alanis sedí na všech místech v autě? Nevím, jestli v této písničce Hawkins bubnuje, ale videoklip se mi vybavil. Alanis teď vypadá úplně jinak, nikoho moc nezajímá a Taylor má novou kapelu, která je nepochybně inspirovaná králi rocku Queen. Jmenují se Taylor Hawkins & The Coattail Riders a je to docela dobré.
Wasting Light se nahrávala v garáži, a tak se Foo Fighters rozhodli k její propagaci odehrát krátké turné po garážích fanoušků. Mám dojem, že se Grohlovi stýská po časech Scream, kdy občas neměli ani prachy na jídlo. Nebo je to jenom reklamní tah. V každém případě se mu daří lákat pozornost a v létě zamíří z garáží raketovou rychlostí na všechny velké festivaly v Evropě. Jestli se nepletu, headlinují všem. A aby toho nebylo málo, ještě před vydáním alba šel do kin po celém světě dokument Back and Forth, který zachycuje natáčení nového alba a vůbec příběh Foo Fighters do dnešního dne. Pokud jste stihli premiéru, která se konala 5. dubna ve Státech a 7. dubna v Evropě, mohli jste si po filmu vychutnat přímý přenos koncertu, na kterém Foo Fighters přehráli novou desku.
Foo Fighters si poctivě prošli všemi fázemi kariéry. Nikdy nezažili rychlý vzestup a ještě rychlejší pád. Postupně se z klubu o kapacitě tři sta lidí dostali na stadiony a gigantické festivaly. Je to jedna z největších novodobých rockových kapel světa. Uvidíme, jak dlouho jim to vydrží. Já jim to zatím žeru.
(pro Full Moon #13 - zkráceno.)
70.00%
27.03.2014 - 20:02 | Akana
V souvislosti s albem Wasting Light se hodně mluvilo o vyvolávání ducha legendárního Nevermind, ale takové řeči jsou spíš směsí marketingu a nostalgie. Ano, Butch Vig se jako producent opět pochlapil a dopomohl kapele k opravdu šťavnatému a libovému soundu, ve kterém jsou hardrockové a punkrockové postupy rozemleté do jedné drtivé masy, a s Kristem Novoselicem si Dave při natáčení zřejmě stihnul poklábosit o starých časech. Ale jinak je deska esencí toho, co rockovému světu přinesli Foo Fighters sami za sebe. Kráčí hrdě středem hlavního rockového bulváru, bez rozhlížení, bez výstřelků, a dokazuje, že rezignace na experimentování nemusí být žádná ostuda.
Touhu po co nejpřímočařejším rock'n'rollu vyjádřil Grohl už rozhodnutím nahrávat pouze analogově a i ve skládání se držel těch nejzákladnějších ukazatelů. Riffy jako z čítanky, jiskřivé melodie, přirozená dynamika. Ano, je to celé hodně předvídatelné, neprovokující, klasické. Ale v těch písních je i radost z jízdy na perfektně seštelovaném stroji, i když jehož rozmary už dávno dobře známe. V podání Foo Fighters ani stokrát použité fígle nezní otřepaně. Wasting Light je také zřejmě nejtvrdší album kapely. Hrubá vypalovačka White Limo se zkresleným vokálem má dokonce dost blízko k metalu, ale náruživá energie je vlastní všem jedenácti songům. Dokonce i ty, které začínají uvoloněně až baladicky (These Days, I Should Have Known s Novoselicovým akordeonem), se neodvolatelně zvrtnou v silový stadionový nářez.
V dosavadní diskografii Foo Fighters cítím asi největší příbuznost s albem One By One, ačkoliv to bylo přece jen o chlup odvážnější a vynalézavější. Wasting Light hraje víc na jistotu, ale Grohlova parta do toho stejně dává všechno a z nahrávky je díky tomu cítit ohromný tah. Je to bezpečná a pohodlná deska, se kterou se cítím dobře a vitálně. A takoví přece Foo Fighters jsou a takové je máme rádi. Náročné výpravy za poznáním žádám od jiných.
22.08.2012 - 9:29 | Reindeer
Do Wasting Light jsem FF neposlouchal... Věděl jsem jen, že nějakej bubeník z Nirvany (éé... jak, že se vlastně jmenuje? Jó, Dave Grohl...) si nahrál po rozpadu tohohle největšího omylu v dějinách populární hudby (ano, opravdu tím myslím kapelu Kurta Cobaina začínající na "N"...) písničky, který mu Cobain nedovolil dát na desky jeho neprávem zbožštělý kapely (Kurtova chyba...) Teď vím, že jsem jim měl věnovat pozornost už dávno. Takovejhle rockovej nářez tu už dlouho nebyl (a to jsem si myslel, jak je "Backspacer" od Pearl Jam tvrdá deska...) Foos jsou jednoznačně nejlepší rocková kapela dneška - hlavně proto, že hrajou muziku se zhruba padesátiletou (sakra, to je dlouho...) tradicí tak, jak má znít v jednadvacátým století - o trochu víc popově a melodicky, ale pořád hodně ostře.
03.02.2012 - 20:07 | srajapet
Foo Fighters jsem do této desky ignoroval, ale začínám toho litovat. Deska, která opět vrátila rockovou hudbu do rádií a na pulty obchodů a také na nejvyšší příčky hitparád. Oprávněně!
12.01.2012 - 21:43 | al.matrix
Jedno z nejlepších alb od Foos. Jsem zvědavý na jejich další desku s Butchem Vigem....
11.01.2012 - 11:04 | R.A. de Xallacz
...fanoušek Foo Fighters ze mě asi nikdy nebude...ale musím uznat, že tohle album má svoje kvality...to jakým způsobem jsou stavěné kytary je obdivuhodné...
10.01.2012 - 15:04 | V.Silver
Čekat se vyplatí. Kucí si v mezičase po "Echoes..." dali chvilku pauzu, stihli zahrát ve Wembley, Dave si odskočil k Them Crooked Vultures a zřejmě tam nabral druhý dech, protože "Wasting Light" je opět vynikajícím počinem z dílny Foo Fighters, tentokráte již oficiálně v maximální sestavě (3 kytary! Jediná další kapela, která je rozumně schopna uživit a zaranžovat 3 kytary jsou Iron Maiden). Všechno je tak, jak má být - skvělé kytarové riffy, nápady, aranže, atmosféra, (vtipné) klipy - prostě 100% zábava! Pravda, místy maličko předvídatelné a ne nepodobné starší tvorbě (postupy, melodie), ale tomu se asi nevyhne nikdo, každý má svůj skladatelský rukopis a občas holt vykrade i sám sebe. Přesto bych to, suma sumárum, viděl na 80% celkově.