Frank Zappa - Over-Nite Sensation

08.04.2021 - 9:04  |  Meca76

Na albume Over-Nite Sensation je, že toľko hudby si nájde cestu do týchto šesťminútových melódií bez toho, aby prasklo hranice štandardnej lyric rockovej piesne. Schopnosť skupiny zahájiť stopu ako „Zomby Woof“ pomerne priamym spôsobom, odbočiť do mimopracovných melódií a sól, a potom sa odraziť späť, aby našli pôvodnú štruktúru stále neporušenú, je úžasná. Niekto by mohol namietať, že Underwood, Duke a Ponty majú v týchto aranžmánoch obmedzené úlohy, ale o to lepšie je, keď počujete, ako Frankova gitara prepálila miesta „Dirty Love“ a „I'm The Slime“.

08.06.2014 - 6:33  |  zdeneknemec

Overnite Sensation (Senzací přes noc) byla jedna z prvních desek, které jsem od kytaristy, zpěváka a skladatele Franka Zappy slyšel, ba co více měl jsem půjčená alba, takže jsem je v té době i viděl a mohl se pokochat fotkami skupiny. Tahle deska spolu s Apostrophe znamenal pro mě to, že jsem absolutně propadl kouzlu jeho nahrávek. Pro Franka Zappu to byl po jazzrockových deskách Waka Jawaka a Grand Wazoo návrat k rockovým kořenům.

Album Overnite Sensation nahrála skupina skoro v nejsilnější sestavě, která hrála i na pro mě jedné z nejlepších Frankových desek na Hot Rats. Ian Underwood na flétnu a saxofony, jeho žena na marimbu, George Duke na klávesy a Jean Luc Ponty na housle. Deska je poměrně krátká sedm skladeb a necelých třicet pět minut. Všechny skladby zpívá Frank svým nezaměnitelným hlasem i stylem, který prostě miluju. Už úvodní skvělá svižná rocková skladba Camarillo Brillo vás uvede do toho správného stavu. Následující I'm The Slime je o tom jaké hnusné pořady běží v komerčních televizích. Dirty Love je pro mě evergreen, stejně, jako některé skladby Beatles. Skladbu dokonce hrávají na Radiu Beat. První stranu uzavírá skladba Fifty-Fifty. Úvodní skladbu druhé strany o vlkodlakovi jsem od začátku obdivoval pro náhlé změny tem i nálad. Líbí se mi doposud. Dinah-Moe Humm je skladba o ženě jménem Hučení dynama, tady Zappa zpívá o tom, jak se s ní bude milovat za pomoci pinzety se zirkonem a podobné nesmysly. Závěrečná skladba Montana je o kovbojovi, který sbírá v poušti rostliny, ze kterých se dělají dentální nitě. Tahle deska se poslouchá jedním dechem a patří k nejlepším a nejpřístupnějším Frankovým albům. Taky je ze všech alb nejrockovější. Co se týká instrumentální části tak muzikanti tak zvučných jmen nemůžou hrát špatně. Já maximálně obdivuji Ruth Underwood, jak krotí marimbu, nebo Frankův zpěv. Ani hra Geoge Dukea nebo Iana Underwooda, o Jean Luc Pontym vůbec nemluvím. Protože co jméno to legenda. Tohle je album, které se jen tak neoposlouchá

Tahle deska patří k Frankovým z nejsilnějších a nejpřístupnějších