Frank Zappa - Uncle Meat

Dvojalbum Uncle Meat patří k posluchačsky nejnáročnějším Zappovým výtvorům. Jde vlastně o poslední část tetralogie No Commercial Potential započaté předchozími alby Mothers of Invention a zároveň o soundtrack k nerealizovanému filmu stejného jména. To se na podobě nahrávky zřetelně odráží. Tvoří jí spletitá houština rocku, vážné hudby, jazzu, zvukových experimentů, mluveného slova a živých vstupů prostoupená typickým jízlivým humorem i instrumentálním perfekcionismem.

Pod Zappovou taktovkou se tu Mothers of Invention stávají bizarním mimozemským stvořením (však taky film měl nést - jistě hodně nekonvenčně aplikovanou - žánrovou nálepku sci-fi) s nespočtem údů a chapadel, jejichž pohyby jsou zdánlivě nevypočitatelné a přitom přesně dané. Písňovou formu tu má jen několik položek (Dog Breath, in the Year of the Plague, Electric Aunt Jemima, Mr. Green Genes a The Air), většina hudby je instrumentální a pokud přijde ke slovu zpěv, je často deformovaný do pisklavých "šmoulích" frekvencí. Jedinou delší stylově soudržnější plochou je šestidílný King Kong zabírající celou D-stranu a reflektující po svém rodící se jazzrockovou fúzi.

Jinak jsou to hlavně ostré střihy, kolážovitost, odvážné i sofistikované tónové změti, a to všechno testuje míru nekritičnosti u fanatických obdivovatelů a ukazuje, že Zappa rozhodně nehodlá zmechovatět v jimi vykolíkovaných prostorách, ale jen a pouze v mezích své vlastní fantazie. Ta je na Uncle Meat ještě nespoutanější, než dřív a hladí posluchače proti srsti ještě drsněji. Komerční hlediska jsou jí k smíchu, přesto si album v žebříčcích nevedlo nijak zle. Zappa coby osina v zadku amerického sebeuspokojení se zadírá stále hloub a používá k tomu stále rafinovanější metody.