Gang Of Four - Entertainment!

Postpunkové metamorfózy původní punkové suroviny nabíraly mnoha podob. Na jedné straně vznikal uhlazený a vizuálně stylizovaný proud new romance, další kapely důrazem na existenciální chmury směřovaly ke gotice, jiné vstřebávaly minimalismus a krautrock. S jedním z nejosobitějších a nejfunkčnějších modelů přišla čtveřice muzikantů z Leedsu pojmenovaná Gang of Four, která sveřepé punkové hoblování rytmicky popíchla funkem a dubem. Na takovou hudbu už se dalo tančit také něco jiného než pogo, přitom byla plná neobvyklých postupů a v levicové sociální kritice skupina zůstávala ostřejší, než mnoho ortodoxníxh pankáčů.

Deska Entertainment! představuje Gang of Four v rané, ale už zcela zralé podobě. Dravost mládí a zároveň jasná představa o tom, jakou muziku chtějí vytvářet. Strhující rytmické vzorce, kterým dominuje elastická basová linka, se nejednou inspirují jamajskými vzory (Ether, Not Great Men, Contract), ale díky punkovému backgroundu z toho nevychází ganjou vyuzené pohupování, ale spíš roztěkaná městská neuróza. Oproti kolegům z Public Image Ltd, kteří v dubu rovněž našli zalíbení, je pojetí Gang of Four písničkovější a tudíž přístupnější, ale díky syrové energii a vyhraněnosti témat stejně vzdálené mainstreamové neškodnosti.

Okouzlení funkem se vedle rytmické složky odráží také v kytarové hře Andyho Gila. Její tříštivě ostrý zvuk se v písních jako Damaged Goods nebo Guns Before Butter rozkmitává do ďábelských beglajtů, kterými násobí naléhavost rytmiky, jindy se ovšem stáhne a nechá odhalit pulzující jádro vytažené basy (Dave Allen) a bicích (Hugo Burnham), případně ho drásá hlukovými škrábanci (obojího jsme svědky ve skladbě Anthrax). Jsou tu i písně příchylnější k punkovým kořenům (I Found the Essence Rare), ale kompaktnost celku to nerozbíjí.

Zpěv ústředního textaře Jona Kinga melodie úplně nezavrhuje, ale častěji se uchyluje k úderné deklamaci, a když už, tak intonuje a frázuje s punkovou úsečností. Však se také nezabývá milostnými aférami nadržených teenagerů jako třeba Buzzcocks (dokonce proti dominanci lovesongů v populární hudbě otevřeně vystupuje), ale ani bezhlavě vágním nadáváním na systém. Gang of Four jsou nalevo, ovšem témata a slova vybírají pečlivě a s rozmyslem. Soukromí pohlcované ekonomickým myšlením, mediální zkreslování událostí, přeceňování vlivu historických osobností, atd. Je to vlastně taková IPM (intelligent punk music), která možná lehce zestárla zvukově, ale její hudební postupy jsou aktuální a inspirující dodnes.