První deskou dali světu nový styl. Druhou ho v podstatě okopírovali. A do třetice? Co na "Desperadovi" tentokrát vadí nejvíc, není předpokládaná vykrádačka sebe sama, ale nedotažený plochý zvuk (vydávaný v propagačních textech dokonce za easy listening!). Jsou zkrátka chvíle, kdy je třeba si přiznat, že všechno si sám uhlídat nelze. Radek Banga k této fázi sebereflexe nejspíš ještě nedospěl. Pokud za ni tedy nebereme fakt, že alespoň některé hudební nástroje nechal obsluhovat kolegy. Snad se tak nestalo jenom kvůli tomu, že se je ještě nenaučil ovládat. Hudební režie, aranže, mix a mastering to štěstí neměly. Je pochopitelné mít kontrolu nad produktem, kterému dáváte své jméno, ale tenhle produkt nese značku Gipsy.cz. A obávám se, zda tímhle albem nezačala devalvovat.
Paradoxně k tomu lze na nahrávce najít momenty posouvající kapelu alespoň o kousek dál. O to smutnější je, že všechny tyhle nádechy zabíjí nepovedené nebo nedotažené aranže. Chybí v nich rázný zásah producenta zvenčí. U titulní skladby čekáte, kdy se konečně rozjede, ale ona do finále pouze docválá. Přitom disponuje možná nejpovedenějším textem alba. Roztančená pecka "More let's go!", lehce se otírající o loňskou mánii "We No Speak Americano", doplácí na utopený zvuk daleko nejvíc. Její tlumená pasáž je příliš dlouhá na to, aby fungovala jako odrazový můstek pro gradující finále. Naštěstí na ni plynule navazuje "Hraní v altánu", nejvydařenější z rozjetých pecek a... číst dále
První deskou dali světu nový styl. Druhou ho v podstatě okopírovali. A do třetice? Co na "Desperadovi" tentokrát vadí nejvíc, není předpokládaná vykrádačka sebe sama, ale nedotažený plochý zvuk (vydávaný v propagačních textech dokonce za easy listening!). Jsou zkrátka chvíle, kdy je třeba si přiznat, že všechno si sám uhlídat nelze. Radek Banga k této fázi sebereflexe nejspíš ještě nedospěl. Pokud za ni tedy nebereme fakt, že alespoň některé hudební nástroje nechal obsluhovat kolegy. Snad se tak nestalo jenom kvůli tomu, že se je ještě nenaučil ovládat. Hudební režie, aranže, mix a mastering to štěstí neměly. Je pochopitelné mít kontrolu nad produktem, kterému dáváte své jméno, ale tenhle produkt nese značku Gipsy.cz. A obávám se, zda tímhle albem nezačala devalvovat.
Paradoxně k tomu lze na nahrávce najít momenty posouvající kapelu alespoň o kousek dál. O to smutnější je, že všechny tyhle nádechy zabíjí nepovedené nebo nedotažené aranže. Chybí v nich rázný zásah producenta zvenčí. U titulní skladby čekáte, kdy se konečně rozjede, ale ona do finále pouze docválá. Přitom disponuje možná nejpovedenějším textem alba. Roztančená pecka "More let's go!", lehce se otírající o loňskou mánii "We No Speak Americano", doplácí na utopený zvuk daleko nejvíc. Její tlumená pasáž je příliš dlouhá na to, aby fungovala jako odrazový můstek pro gradující finále. Naštěstí na ni plynule navazuje "Hraní v altánu", nejvydařenější z rozjetých pecek a zároveň předčasné vyvrcholení "Desperada".
Následující "Čhaje čhaje" je vyladěná v umném zachycení tesknoty cikánských písniček, ale sráží ji umělohmotné bicí. Stejně jako po ní jdoucí "Bešav andre Praha". Automatický bubeník zkrátka funguje jen v určitých věcech, pokud je narvaný všude, otravuje a nudí. Škoda, že alespoň na desku nebyl pozván jeden hostující z masa a kostí, zvuku by to jedině pomohlo. Po pátém songu tak atmosféra upadá. Podivně odfláknutý "Doktor Folklór" není ještě nic proti anglické "Čokoládě", kterou by spasila snad jedině vrtící se Shakira přiložená k bookletu ve 3D. Dvouminutovou "Aha!" snažící se navázat na slávu skladby "Romano Hip Hop" zabíjí neustále opakování titulního citoslovce. Ale zle teprve bude...
Sociální výpověď "Mlíko a med" rozesměje nejdříve hudebním doprovodem jak z "Pohádek z mechu a kapradí", aby posluchače dodělala smrtelně vážným textem o tom, že "všichni jsme spolu a přitom všichni sami". Na začátku byl sice chvályhodný záměr upozornit na těžký osud dětí s rodiči alkoholiky a násilníky, ale ve finále zbylo angažované nic. Sociální témata prostě Bangovi nejdou. Na novinkové desce se nachází ještě jeden podobný kousek "Poslední čorka". A dopadl úplně stejně špatně. Je dobře, když o těchto tématech Radoslav Banga ze své pozice mluví a burcuje, ale jako součást repertoáru Gipsy.cz v této formě nikdy fungovat nebudou. Zvláště, když je v závěsu bonusovka nazvaná "Kdo jebá ten jebá".
V kontextu celé nahrávky dopadla nejlépe nenápadná písnička choulící se na čtrnácté pozici "U la la". S nádechem Indie jde o melodii s obrovským hitovým potenciálem, které by pomohl šikovný remix, co by ji ještě více rozhýbal. Na místě by byla podobná spolupráce, jakou předvedli A.R. Rahman s Pussycat Dolls. Takže zpátky do studia, dodat šťávu a na vokály přizvat Moniku Bagárovou (případně Martinu Balogovou), ať mají mainstreamová rádia konečně český letní hit.
Jinak, co se týče vyhlídek "Desperada" jako studnice potenciálně úspěšných singlů, je voda, snad s výjimkou titulního tracku, docela hluboko. Na místě jsou obavy, že rozhlasová dramaturgie za půl roku opět u Gipsy.cz raději sáhne po osvědčené prvotině, i když novinka nabízí obsahově v podstatě totéž. Jenomže právě v tom je zakopaný pes. Z potřetí vylouhovaného sáčku čaje lahodný mok zkrátka neuděláš.
Komentáře