Glen Hansard & Markéta Irglová - The Swell Season

Nemít k The Swell Season osobní vztah nelze: hrálo nám prvního prosince 2007 o svatební noci. V době, kdy člověk, znaven po celodenních trampotách, sbírá sílu k další etapě svého života. Na to se nedá zapomenout. Navíc, když budu hodně osobní a aniž bych si to tehdy vědomě uvědomil, mně Markéta Irglová až nebezpečně připomínala bývalou přítelkyni a související nezacelenou ránu. Všechno prostě zapadalo do sebe – a tím novomanželským poslechem jako bych se také s jejím požehnáním přenesl přes veškerá stará smetiště do jiného světa. Země, kde důvěra něco znamená.

Glenovi Hansardovi a Markétě Irglové to (na rozdíl od nás) nevydrželo. Nebyli si rovnocennými partnery. Jak ostatně Irglová pět let po vydání alba řekla: „Z pasivní role, v níž jsem se vedle Glena ocitla, jsem se dostávala zpočátku těžko. Hodně jsem četla a hledala sama sebe. Zásadní zlom přišel s knihou Eckharta Tolleho Nová země. Ta knížka se hodně zabývá postojem oběti, ať už je člověk oběť třeba politické situace, nebo se tak chová ve vztahu... Dokud se člověk vnímá jako oběť, odevzdává tomu druhému sílu a moc. Jediné, co musí udělat, je vzít si tu sílu zpátky.“ To se Irglové povedlo až o pár let později s manželem Timem Iselerem a albem Anar.

Doba s Hansardem musela být pro mladičkou Irglovou nesmírně inspirující a v mnoha ohledech zásadní, ale určitě také velmi obtížná. Tím víc, že The Swell Season zaznamenalo tak obrovský úspěch. A nutno říct, že oprávněně, přestože jejich zásluhy, jak to ale už v byznysu chodí, většina médií přece jen poněkud přepískla. To ovšem nic nemění na tom, že v sobě jejich obvykle dvojzpěvem zpívané balady, oskarová Falling Slowly, Drown Out nebo The Moon nesou víc než důkaz tehdejší lásky – a zároveň patří k tomu nejlepšímu, co kdy Glen Hansard vytvořil. Všechno to přepálené rozechvění mysli a cajdákovitý patos k tomuto albu jednoduše patří...