Gogol Bordello - Trans-continental Hustle

Nezničitelný gypsy punkový cirkus Gogol Bordello jede dál a i na páté štaci nabízí program stejně pestrý jako divoký. Perou to do nás tak nějak pořád podobně, ale jejich anarchistická směs cikánské a slovanské melodiky, punku, latiny a dalších prvků je natolik jedinečná, že si s tím nemusí lámat hlavu. Navíc konkurence (je-li jaká) zůstává o koňské délky za nimi. Jedna podstatnější změna by tu byla: album Trans-Continental Hustle vydal Rick Rubin na své značce American Recordings, sám se ujal jeho produkce a dotlačil kapelu k o něco naleštěnějšímu, dynamicky vyváženějšímu zvuku. Na její vtahující energii se to ale nijak negativně neprojevilo a chuligánské hulákání Eugena Hütze naštěstí také žádným umravňovacím procesem neprošlo.

A už vůbec se není třeba obávat poklesu skladatelské úrovně. Album je tak nacpané hity, že kdyby mě někdo vyzval, abych z něho vyřadil jedinou položku, považoval bych to za dilema srovnatelné se Sofiinou volbou. O něco méně tentokrát Gogol Bordello laškují s jamajským elementem, naopak latinskoamerické příchutě jdou do popředí (zřejmě důsledek Hützova usazení se v Brazílii), v písni Raise the Knowledge se kytara vlní v saharském stylu a Break the Spell zase využívá ztěžklé hardrockové riffy. Skočný cikánský punk to ale všechno bezpečně tmelí, popohání a kormidluje.

Gogol Bordello svůj nezaměnitelný styl nepodrobují radikálním transformacím, spíš ho postupně pilují, upgradují, dolaďují a chrlí další a další živočišné songy plné nespoutané energie, pouliční (tedy s realitou skutečně obeznámené) angažovanosti a sarkasmem posilovaného optimismu. Těžko říct, jak dlouho jim to vydrží. Žádná studna není bezedná, žádné naleziště nevyčerpatelné. Ale aspoň prozatím nejeví Gogol Bordello žádné známky únavy.