Hana Hegerová - Mlýnské kolo v srdci mém

Mezi dnešní mládeží frčí spíš Xindl X než Hana Hegerová, již mladí s nechutí škatulkují do "těch příšerných vykopávek z dob rodičů," čili: "Hegerová? OMFG, nikdy!" Jenže ruku na srdce; zrovna ona je jednou z mála na naší hudební scéně, kdo se může pyšně nazývat zpěvačkou v pravém slova smyslu. Vedle Marty Kubišové nebo Václava Neckáře je jednou z těch s originálním hlasem, nemá žádný zjevný vzor, nesnaží se nikomu připodobnit, spíš s osobitou lehkostí upřímně a ze všech sil usiluje o radost svých posluchačů. "Vzájemná úcta mezi lidmi je právě dnes velmi důležitá," řekla Hegerová v jednom z rozhovorů. "Když jsem na jevišti, jedinou mou snahou je, abych posluchačům splnila jejich očekávání. Jsem povinna je nezklamat a mám radost, když se mi to podaří. Myslím, že se nemusím stydět, a to je to nejdůležitější."

Už podle jednoduchého obalu je jasné, že čerstvá deska Hany Hegerové skutečně nemá za úkol zpěvačce, s prominutím, prvoplánově vydělat na pohřeb, nýbrž že je (jak autorka sama prohlásila) pouze přátelským splacením dluhů vynikajícím textařům. Na přetvoření francouzských originálů do češtiny pracovali (často před více než deseti lety) mimo jiné třeba Pavel Vrba, Jiří Dědeček, Pavel Kopta, Jiřina Fikejzová nebo Jaromír Nohavica. S posledně jmenovaným si Hegerová střihla duet "Stará píseň". Právě v této skladbě se po boku Nohavici zřetelněji projevuje zpěvaččino stáří. Problém s výslovností se objevuje snad v každém verši, to však nedokáže přebít její stále suverénně silný a čistý hlas, jímž zpívá hravě, s citem a barevně půvabně kolaboruje s Nohavicou.

Album "Mlýnské kolo v srdci mém" je natřískané emocemi. Jako kdyby se na něm odrážel celý zpěvaččin život, jako by nás chtěla na stará kolena naposledy vlídně provést svým životem, všemi vzpomínkami, láskami a konci. V realisticky snové "Já vím" o zatím neexistujícím "Muži s velkým em, který pro ni bude na kolenou král" tématicky navazuje na "Goodnight My Someone" od Meredith Willson. Slova sugestivní "Lebky" z hlavy Pavla Vrby zase smířeně upozorňují na pomíjivost lidského života a obrovské moci mrazivé smrti.

Nejen po textové stránce je dílo cenné. Na absolutním hodnocení, které mu dávám, má podíl také vyšperkovaná hudební složka, tvořená muzikanty s neobyčejným talentem a vnímavostí. Mezi Robertem Balzarem (kontrabas), Pavlem Drešerem (akordeon) nebo saxofonistou Františkem Kopem se vyjímá samotný producent desky Petr Malásek za pianem, jenž se svým jemným rukopisem podobá skladateli a klavíristovi Michaelu Riesmanovi.

Móda, nemóda, novou a poslední "Hegerku" doporučuji každému, kdo má alespoň trochu smysl pro inteligentní šansony a kdo dokáže celým srdcem ocenit celoživotní dílo této neobyčejné dámy.