Haydamaky - Ukraine Calling

Začínali jako obyčejný ska-punk (i když počátkem 90. let to zvlášť na Ukrajině tak běžné nebylo), ale postupem let se čím dál víc nořili do folklórního odkazu svého i přilehlých regionů a na albu Ukraine Calling už dospěli do značně pokročilého a zralého stadia propojování obou světů. Náklonnost k jamajským rytmům jim do jisté míry zůstala, jak můžeme slyšet v písních Lystopad nebo Na tomu botsi, ale východoevropský folklór už jasně vede a tvoří s punkovým základem perfektně fungující tým.

Těžko se vyhneme porovnávání s exilovými kolegy Gogol Bordello, kteří používají podobný stavební materiál. Oproti nim disponují Haydamaky poněkud ukázněnějším, sevřenějším zvukem, ale srovnatelnou energií i stylovou neohraničeností. Ani v jejich případě není využití folklóru jen povrchní, efektní záležitostí, jak to bývá často zvykem u podobně zaměřených pankáčů (snad jen Sumnyj svyatyj vechir vyznivá v tomto směru trochu banálně). Akordeon, flétna, trubka, housle i cimbál tu nejsou jen na ozdobu, většinou spíš působí jako tahouni a rocková rytmika plus nabuzená kytara tomu dodávají tu správnou bigbítovou šťávu.

Zpěvák Oleksandr Yarmola zdatně a přesvědčivě zvládá jak naštvanou pankáčskou tak i tradicionalistickou polohu a navíc má to pravé rabiátské charisma Bohdana Chmelnického. Tempově jsou skladby dostatečně různorodé, vedle maximálně chytlavých kvapíků Nemae hliba - spivaj! a Shidi-Ridi tu najdeme valivější nářezy Kokhannya (Adi Cytrini) a Bozhestvenna trompita, teskné balady v akustickém hávu Sim bid nebo Pid oblachkom i zmíněné reggae a ska. Nějaké ty skulinky pro zlepšovací návrhy by se jistě ještě našly, ale celkově je album Ukraine Calling už světová liga, nechybí mu ponor ani nadhled, profesionální zdatnost ani nenucená zábava.