Pamatujete si na maďarský seriál Smolíkovi? V jedné sérii se malý Smolík každý díl v noci probouzel, nafukoval svůj vodní člun a plul po nejrůznějších galaxiích. Hidden Orchestra podnikají podobné výlety. Jen jejich svět není tak pastelový, ujetý a konkrétní. Pokud máte tendence svoji mysl stimulovat imaginárními světy, Hidden Orchestra vám ukáží, jak to udělat ještě lépe.
Tam, kam vás tenhle skotský orchestr vezme, tam surreálnost dělá maskéra organické výpravnosti a pohádky se vypráví zásadně po desáté hodině. Tajemno je jen propagačním letákem zvědavosti a noční život hypnoticky drží slunce za horizontem. Hidden Orchestra jsou přirovnáváni k jiným projektům, ale myslím, že jsou hlavně dobrý příklad toho, jak některou hudbu vlastně pomocí žánrových vodítek dost dobře popsat nejde. Možná proto se říká, že jsou podobní jako Cinematic Orchestra, protože je to snazší, než vypisovat, jak se jazz v trojobale poklidu rozpouští v elektronických kompozicích, jejichž dominantou je především imaginativnost. A tahle strohá věta je vzhledem k vyznění alba stejně absolutně bez fantazie.
Hidden Orchestra v sobě skrývají především postavu multiinstrumentalisty Joa Achesona, který se obklopil dalšími hudebníky, s nimiž dokázal velmi vkusně nakombinovat prvky jazzu, elektroniky, která občas odkazuje k pionýrům IDM, jako byl třeba Aphex Twin, ale také vážnou hudbu nebo chilloutové tendence. Nechci tady mytologizovat nějaké předsudky, bohužel si stále... číst dále
Pamatujete si na maďarský seriál Smolíkovi? V jedné sérii se malý Smolík každý díl v noci probouzel, nafukoval svůj vodní člun a plul po nejrůznějších galaxiích. Hidden Orchestra podnikají podobné výlety. Jen jejich svět není tak pastelový, ujetý a konkrétní. Pokud máte tendence svoji mysl stimulovat imaginárními světy, Hidden Orchestra vám ukáží, jak to udělat ještě lépe.
Tam, kam vás tenhle skotský orchestr vezme, tam surreálnost dělá maskéra organické výpravnosti a pohádky se vypráví zásadně po desáté hodině. Tajemno je jen propagačním letákem zvědavosti a noční život hypnoticky drží slunce za horizontem. Hidden Orchestra jsou přirovnáváni k jiným projektům, ale myslím, že jsou hlavně dobrý příklad toho, jak některou hudbu vlastně pomocí žánrových vodítek dost dobře popsat nejde. Možná proto se říká, že jsou podobní jako Cinematic Orchestra, protože je to snazší, než vypisovat, jak se jazz v trojobale poklidu rozpouští v elektronických kompozicích, jejichž dominantou je především imaginativnost. A tahle strohá věta je vzhledem k vyznění alba stejně absolutně bez fantazie.
Hidden Orchestra v sobě skrývají především postavu multiinstrumentalisty Joa Achesona, který se obklopil dalšími hudebníky, s nimiž dokázal velmi vkusně nakombinovat prvky jazzu, elektroniky, která občas odkazuje k pionýrům IDM, jako byl třeba Aphex Twin, ale také vážnou hudbu nebo chilloutové tendence. Nechci tady mytologizovat nějaké předsudky, bohužel si stále myslím, že většina lidí má jazz napojený na nějakou zaprášenou vzpomínku přestárlých intelektuálů. Jenže kapely jako například Portico Quartet nebo Hidden Orchestra ukazují, že jazzové prvky jsou výborným doplňkem větších plánů.
Samy o sobě jen navozují pocit jazzovosti, která je v té zvukové koláži jen zástupným bodem, jenž sám o sobě neznamená nic. Jestli ovšem Hidden Orchestra mají nějakou výraznou přednost, je to kinematoskopické abstraktní vyprávění, které skutečně funguje. Je možná problém se v tom kompozičně pestrém pralese neztratit, na druhou stranu je skvělé, že se má člověk pořád kam vracet, aniž by mu přišlo, že se cokoliv opakuje.
Hidden Orchestra dělají hudbu na dobrou noc, ale zároveň nenudí. Umí se vzbouřit a dvojitou bicí sestavou navodit pocit agrese. Hidden Orchestra dělají soundtrack pro náměsíčné snílky, kteří noc berou jako dveře do své vlastní fantazie. A tyhle nahrávky, přestože jen stěží někdy budou globálně extra populární, jsou zkrátka potřeba. V dnešní uspěchané době se totiž stále ještě vyplácí si na chvíli sednout, udělat si pohodlí a v klidu absorbovat okolní ambienty. Hidden Orchestra navíc skvěle stimulují vaši představivost, mohli by se vrhnout na soundtracky, to by teprv byla síla.
Komentáře