Tahle rozjívená švédská sebranka mi vždycky trochu připomínala partu frendíků z Kubrickova Mechanického pomeranče. Asi to bude těmi obleky a cylindry, které mi ve spojení s jejich frackovitým garage-punkem evokují ony elegantní hajzlíky (pravda, suspenzory jim chybí). Každopádně především pódiový maniak Howlin' Pelle Almqvist působí, jako by s nevypočitatelným McDowellovým Alexem popíjel stejné moloko.
Na prvních třech deskách se hrdě drželi hesla „v jednoduchosti je síla“. Bengál, jaký jsou schopni rozpoutat, skoro vylučuje nějaké složitosti, přesto se na čtvrté nahrávce The Black and White Album pokusili jít právě tímto směrem. Ohlasy nebyly špatné a minimálně za odvahu si nějaké ty body vysloužili, ale při poslechu následujícího alba Lex Hives je jasné, že sami tento úkrok ohodnotili (aspoň prozatím) jako slepou uličku. Pátá studiovka hlásí pokorný návrat k přímočarým nářezům. Zbabělý ústup, nebo rozumné vyhodnocení svých silných stránek? Těžko rozhodnout, ale faktem je, že při poslechu Lex Hives moje tepová frekvence vykazuje podstatně vyšší čísla, než u Černobílého alba. Někdy zkrátka sázka na jistotu potěší.
The Hives se vzdali nadbytečných experimentů v kompozici i aranžích a opět se soustředili na primární energii. Bez dobrých písniček by to pochopitelně nestačilo, ale i v tomto ohledu se kapele daří. Ne, že by všechno na albu zářilo do dáli, taková 1000 Answers je celkem obyčejný punk, ale je tu i několik opravdu... číst dále
Tahle rozjívená švédská sebranka mi vždycky trochu připomínala partu frendíků z Kubrickova Mechanického pomeranče. Asi to bude těmi obleky a cylindry, které mi ve spojení s jejich frackovitým garage-punkem evokují ony elegantní hajzlíky (pravda, suspenzory jim chybí). Každopádně především pódiový maniak Howlin' Pelle Almqvist působí, jako by s nevypočitatelným McDowellovým Alexem popíjel stejné moloko.
Na prvních třech deskách se hrdě drželi hesla „v jednoduchosti je síla“. Bengál, jaký jsou schopni rozpoutat, skoro vylučuje nějaké složitosti, přesto se na čtvrté nahrávce The Black and White Album pokusili jít právě tímto směrem. Ohlasy nebyly špatné a minimálně za odvahu si nějaké ty body vysloužili, ale při poslechu následujícího alba Lex Hives je jasné, že sami tento úkrok ohodnotili (aspoň prozatím) jako slepou uličku. Pátá studiovka hlásí pokorný návrat k přímočarým nářezům. Zbabělý ústup, nebo rozumné vyhodnocení svých silných stránek? Těžko rozhodnout, ale faktem je, že při poslechu Lex Hives moje tepová frekvence vykazuje podstatně vyšší čísla, než u Černobílého alba. Někdy zkrátka sázka na jistotu potěší.
The Hives se vzdali nadbytečných experimentů v kompozici i aranžích a opět se soustředili na primární energii. Bez dobrých písniček by to pochopitelně nestačilo, ale i v tomto ohledu se kapele daří. Ne, že by všechno na albu zářilo do dáli, taková 1000 Answers je celkem obyčejný punk, ale je tu i několik opravdu šťavnatých kousků. Ty písně jsou vlastně takovou jednoduchou stavebnicí základních rockových prvků, ale poskládanou s odzbrojujícím vtipem a klukovským šarmem. The Hives si bez uzardění vypůjčují: Go Right Ahead po svém zpracovává letitý riff z Don't Bring Me Down od ELO, I Want More zase vědomě navazuje na tradici skandovaček vzor We Will Rock You nebo I Love Rock 'n' Roll. Prakticky všechno je tu odvozené, jenže i recyklovat se dá buď nápaditě nebo otrocky. Právě ve chvílích, kdy jsou The Hives nejvíc retro (uřvaný ploužáček Without the Money nebo finálová Midnight Shifter), jim zobu z ruky. V případě monstrózním refrénem vybavené Patrolling Days mám dokonce co dělat, abych jim tu ruku nezbaštil celou.
S největší pravděpodobností jsou už Švédové za zenitem. Poté, co se jejich pokus o vlastní London Calling nesetkal s očekávaným ohlasem, vrátili se k původní těžební jámě, ve které zákonitě už diamantů přibývat nebude. Ta garáž, kde je zpracovávají a brousí, už také není tím špinavým, otlučeným doupětem, jako na začátku; luxusní zvuk Lex Hives má už k debutovému Barely Legal dost daleko. Ale když se jim skladatelsky daří, jejich písně dokážou pořád ještě nakopávat do těch správných míst.
Komentáře