Před pěti lety vydali Hm... album "Plán na zimu" jako zrcadlo doby. Jakékoliv doby. Následoval odklon do světa trochu jiného, k dětským "Klukovinám". Teď navazují opět tvorbou pro dospělé, deskou "Lovu zdar". A dalo by se říct, že jde o album - vydané jako psychoterapeutická pomůcka - určené všem tátům a mámám dítek, která ujížděla na "Klukovinách".
Opět jde o sbírku zhudebněných veršů pestré palety básníků, doplněné třemi původními texty Marka Doubravy. Ten básnický záběr je skutečně nadgenerační a opravdu zajímavý, najdete tu práce českých klasiků (Seifert, Halas, Kainar, Reynek), básníků generačně mladších (Kundera, Wernisch), ale i básníků-vrstevníků (Špaček, Racková). Vedle toho je zde i překlad veršů Raymonda Carvera od Evy Klimentové.
Hm... jsou ještě o něco hravější, než bývali. "Lovu zdar" je proto hudebně velmi přístupná deska. Vlastně jde o příjemné chytlavé melodie, někdy až odrhovačky (fantastická "Naděje" o rozchodu po dvaceti letech - "nechala mi auto a dvě stovky"), na které má Marek Doubrava (téměř výhradní skladatel) velký talent. A přitom to nejsou jednoduché odrhovačky (pozor - to není protimluv), ony jen tak vypadají. Jsou to vlastně docela zajímavě poskládané písně se spoustou čistě a citlivě použitých ochucovadel (krásná gradace v "Když děti" nebo všechny ty dechové krásnosti - třeba v "Kostky jsou vrženy") a všech těch jemně přidávaných zvuků od Ondřeje Ježka.
Čím vás ale Hm... zcela... číst dále
Před pěti lety vydali Hm... album "Plán na zimu" jako zrcadlo doby. Jakékoliv doby. Následoval odklon do světa trochu jiného, k dětským "Klukovinám". Teď navazují opět tvorbou pro dospělé, deskou "Lovu zdar". A dalo by se říct, že jde o album - vydané jako psychoterapeutická pomůcka - určené všem tátům a mámám dítek, která ujížděla na "Klukovinách".
Opět jde o sbírku zhudebněných veršů pestré palety básníků, doplněné třemi původními texty Marka Doubravy. Ten básnický záběr je skutečně nadgenerační a opravdu zajímavý, najdete tu práce českých klasiků (Seifert, Halas, Kainar, Reynek), básníků generačně mladších (Kundera, Wernisch), ale i básníků-vrstevníků (Špaček, Racková). Vedle toho je zde i překlad veršů Raymonda Carvera od Evy Klimentové.
Hm... jsou ještě o něco hravější, než bývali. "Lovu zdar" je proto hudebně velmi přístupná deska. Vlastně jde o příjemné chytlavé melodie, někdy až odrhovačky (fantastická "Naděje" o rozchodu po dvaceti letech - "nechala mi auto a dvě stovky"), na které má Marek Doubrava (téměř výhradní skladatel) velký talent. A přitom to nejsou jednoduché odrhovačky (pozor - to není protimluv), ony jen tak vypadají. Jsou to vlastně docela zajímavě poskládané písně se spoustou čistě a citlivě použitých ochucovadel (krásná gradace v "Když děti" nebo všechny ty dechové krásnosti - třeba v "Kostky jsou vrženy") a všech těch jemně přidávaných zvuků od Ondřeje Ježka.
Čím vás ale Hm... zcela odzbrojí, je píseň "V myčce". Skladba s až brutálně nádherně použitým kontrastem všeobjímající a milé lyrické hudby s textem (a překrásným): "Tak hluboko jsem ve svých sračkách ponořen, že nevidím ven." Marek Doubrava s Bohdanem Bláhovcem se tu pohybují s přehledem mezi ostatními básníky. "Miláčku všechny naše ideje uklidíme do krabice z ikeje. Vždyť se vlastně vůbec nic neděje, nádobí se ušpiní a pak se umeje v myčce."
Album "Lovu zdar" je dle kapely psychoterapeutická pomůcka. Básně, které na něj byly vybrané, totiž popisují ze všech možných úhlů většinou nefunkční vztahy. Autoři veršů se povětšinou nebáli ve svých textech přesně pojmenovat daný mezilidský problém. A při jeho popisu nechlácholí. Nehledají milý kompromis. Nezametají pod koberec. Jsou až drsně realističtí. A opravdoví. Stejně jako pátá řadovka kapely Hm...
Komentáře