Pro pozměněnou sestavu Hooverphonic byla deska "The Night Before" zkouška ohněm. Sice jim to v rodné domovině přineslo hned několik hitů, neutuchající zájem o koncerty, přesto se Noémie Wolfs musela poprat s úkolem přesvědčit všechny, že je zručnou nástupkyní Geike Arnaert. Na nově natočených skladbách toto vše vypadalo nadějně, slibně, ale jakmile Alex Callier a Raymond Geerts oznámili, že se opět na chvilku zastaví a poohlédnou zpátky, zádrhel byl rázem na blízku. "With Orchestra" není totiž nic jiného než selekce největších hitů přearanžovaných pro symfonický orchestr. Pokud vás fascinovalo komorní "Sit Down And Listen To", nové variace vám vezmou dech, ale bohužel jen v záporném smyslu.
"With Orchestra" je totiž takticky z velké části složeno z písniček ze zmíněné "The Night Before", novinkové "Happiness" a coveru nesmrtelné "Unfinished Sympathy" Massive Attack. V nich Noémie ukazuje, že je zručnou zpěvačkou, která dává tvorbě Hooverphonic drobet jinou, mnohem jemnější tvář. Jakmile však dojde na starší hity, odkryje se drsné zjištění, že vedle Geike postrádá nová frontwoman onen jasný obraz, atmosféru, která byla tolik jedinečná a nenahraditelná. Trojice "Sometimes", "Eden" a "Mad About You" budiž důkazem - vše je dokonale nazpívané, ale něco tomu prostě chybí.
Dalším zádrhelem je fakt, že Alex a Raymond tentokráte vsadili více na jistotu a nebyli tolik odvážní, aby drhli dřeň emocí jako na "Sit Down And Listen To". Onou garancí bylo... číst dále
Pro pozměněnou sestavu Hooverphonic byla deska "The Night Before" zkouška ohněm. Sice jim to v rodné domovině přineslo hned několik hitů, neutuchající zájem o koncerty, přesto se Noémie Wolfs musela poprat s úkolem přesvědčit všechny, že je zručnou nástupkyní Geike Arnaert. Na nově natočených skladbách toto vše vypadalo nadějně, slibně, ale jakmile Alex Callier a Raymond Geerts oznámili, že se opět na chvilku zastaví a poohlédnou zpátky, zádrhel byl rázem na blízku. "With Orchestra" není totiž nic jiného než selekce největších hitů přearanžovaných pro symfonický orchestr. Pokud vás fascinovalo komorní "Sit Down And Listen To", nové variace vám vezmou dech, ale bohužel jen v záporném smyslu.
"With Orchestra" je totiž takticky z velké části složeno z písniček ze zmíněné "The Night Before", novinkové "Happiness" a coveru nesmrtelné "Unfinished Sympathy" Massive Attack. V nich Noémie ukazuje, že je zručnou zpěvačkou, která dává tvorbě Hooverphonic drobet jinou, mnohem jemnější tvář. Jakmile však dojde na starší hity, odkryje se drsné zjištění, že vedle Geike postrádá nová frontwoman onen jasný obraz, atmosféru, která byla tolik jedinečná a nenahraditelná. Trojice "Sometimes", "Eden" a "Mad About You" budiž důkazem - vše je dokonale nazpívané, ale něco tomu prostě chybí.
Dalším zádrhelem je fakt, že Alex a Raymond tentokráte vsadili více na jistotu a nebyli tolik odvážní, aby drhli dřeň emocí jako na "Sit Down And Listen To". Onou garancí bylo doplnění původních aranží o symfonické party, které působí chvílemi zbytečně moc pompézně a ubíjejí původní podmanivost a charakteristický zvuk skupiny. "Unfinished Sympathy" dopadla ještě hůř, ztratila vše ze své dramatičnosti, dějového vývoje a stal se z ní téměř obyčejný emocuc (fanoušci "Červeného trpaslíka" vědí).
Geike - For The Beauty Of Confusion (8/10)
Geike dala svým kamarádům pac a pusu a sune se tím nejsprávnějším směrem. Její "For The Beauty Of Confusion" je zvukově pestré a zároveň blízké rané tvorbě Hooverphonic. Místy je výrazně citelný návrat k trip hopu, i když popové kudrlinky přece jen převažují. Hmatatelně poznáte dva protipóly mezi chladně tepající "In Gold" a křehkou krásou ve "Strange Disorder", naopak nepřehlédnete hity ukryté v "Icy", "Blinded" nebo v titulním tracku. Pokud vás fascinovala atmosférická smutnost projektu Dorleac, tak "For The Beauty Of Confusion" přináší i mnohé světlem protkané momenty. Při poslechu vám bude i jasné, proč tato dáma s nezaměnitelným hlasem chtěla Hooverphonic opustit. Je však otázkou, zda to je jako v případě Morcheeby bez Skye jen dočasné řešení, nebo trvalá změna.
Hooverphonic se svým způsobem zasekli na mrtvém bodě a své loňské patnáctiny oslavují velmi decentně v jakémsi best of duchu se symfonickým kabátkem. Sice už to je v jejich podání druhé vstoupení do stejné řeky, avšak nic se nemění na faktu, že se to poslouchá dobře, i když ty emoce tomu trochu chybějí. Kapela se zároveň více a více blíží k retro popu. "With Orchestra" je tak takovým uhlazeným mezipřistáním na budoucí cestě.
P. S.: Hooverphonic představí "With Orchestra" i zdejšímu publiku, přesně v sobotu 5. května obsadí se symfoniky velký sál pražské Lucerny. Podrobnosti najdete třeba tady.
Komentáře