Po rozháraném, ale přesto skvělém debutu předkládá Hudson Mohawke aka Ross Birchard další ochutnávku ze své laboratoře. Bacha, způsobuje to závislost.
Hudson Mohawke je principál divokých beatů a šílený distributor ujetých rytmů. Jeho fosforečná stylizace mnohotvaru, který představil na debutu „Butter“, udělala ze švihlosti módu. Ta deska nedržela možná tak úplně při sobě a s odstupem lze i tvrdit, že místy zněla spíše jako exhibice epileptických nápadů, svojí podstatu ovšem, myslím, splnila.
Jméno Hudson Mohawke bylo v Googlu častěji než kdy předtím a jeho sdružení LuckyMe Collective (ke kterému se hrdě hlásí a má také proč, že ano) mohlo konečně expandovat ze špinavého Glasgowa. Podnětů, které Hudson na potkání sypal z kapes, bylo tolik, že se tomu nejednomu zatočila hlava. A jedna taková právě přišla s všeobjímajícím pojmem wonky, u něhož sice bylo jasné, že se dlouhověkostí určitě chlubit nebude, ale přesto kolem sebe dokázal vytvořit úzkou komunitu neuvěřitelně talentovaných osobností. Prvotní práce Flying Lotuse, Jokera, Rustieho nebo Starkeyho budiž důkazem.
O Mohawkovi nebylo nějaký čas slyšet, údajně se věnoval jen djské práci, ale aby nikdo náhodou nezapomněl, kdo je tady arcipánem ketaminové beatologie, přihlásil se v roce 2011 s EP „Satin Panthers“. V jeho párty pauze se do popředí dostal další mocnář a zvěrozvěst digitálního hédonismu z LuckyMe Collectivu – Rustie. Jeho deska „Glass Swords“ podle mnohých,... číst dále
Po rozháraném, ale přesto skvělém debutu předkládá Hudson Mohawke aka Ross Birchard další ochutnávku ze své laboratoře. Bacha, způsobuje to závislost.
Hudson Mohawke je principál divokých beatů a šílený distributor ujetých rytmů. Jeho fosforečná stylizace mnohotvaru, který představil na debutu „Butter“, udělala ze švihlosti módu. Ta deska nedržela možná tak úplně při sobě a s odstupem lze i tvrdit, že místy zněla spíše jako exhibice epileptických nápadů, svojí podstatu ovšem, myslím, splnila.
Jméno Hudson Mohawke bylo v Googlu častěji než kdy předtím a jeho sdružení LuckyMe Collective (ke kterému se hrdě hlásí a má také proč, že ano) mohlo konečně expandovat ze špinavého Glasgowa. Podnětů, které Hudson na potkání sypal z kapes, bylo tolik, že se tomu nejednomu zatočila hlava. A jedna taková právě přišla s všeobjímajícím pojmem wonky, u něhož sice bylo jasné, že se dlouhověkostí určitě chlubit nebude, ale přesto kolem sebe dokázal vytvořit úzkou komunitu neuvěřitelně talentovaných osobností. Prvotní práce Flying Lotuse, Jokera, Rustieho nebo Starkeyho budiž důkazem.
O Mohawkovi nebylo nějaký čas slyšet, údajně se věnoval jen djské práci, ale aby nikdo náhodou nezapomněl, kdo je tady arcipánem ketaminové beatologie, přihlásil se v roce 2011 s EP „Satin Panthers“. V jeho párty pauze se do popředí dostal další mocnář a zvěrozvěst digitálního hédonismu z LuckyMe Collectivu – Rustie. Jeho deska „Glass Swords“ podle mnohých, včetně mě, patří mezi nejpovedenější alba loňského roku, o nějakém sesazování z trůnu ale řeč být nemůže. Vlastně už jen proto, že o sesazování ani nešlo.
Rusite svojí kosmickou energii investuje do stroboskopického spádu nápadů v jednotlivých skladbách, Hudson tyto nápady třídí do jednotnějšího základu a zběsilostí v srdci kojí místo dramaturgie spíše produkci jednotlivých tracků. EP „Satin Panthers“ je tedy zvukově ucelenější a svým způsobem čitelnější, ale pořád se jedná o vysamplované hard core šmoulí porno, které svojí výbušností svlékne i poslední zbytky pochyb o tom, jestli je Hudson Mohawke pořád ještě ve formě.
Přestože se má jednat o EP určené pro taneční parkety, některé tracky, jako třeba úvodní saténová, chemikáliemi napuštěná „Octan“ nebo cizokrajnou hiphopovou revizi „Cbat“, si člověk užije i doma v gauči. „Satin Panthers“ je dravec, který si rád hoví v načechraném korzetu. Vyztužené basy a jedovaté výšky na aqua crankové čtyřproudovce. V jednom rozhovoru Hudson Mohawke prozradil, že se nová deska již rýsuje a zanedlouho by mohl vyjít i první singl, já říkám, sem s ním.
recenzi poskytnul hudební server Aardvark
Komentáře