Napadá mě kronikářská douška, kterak Chris Corner, místosociologicky buzerant, málem dostal na Hrachovce po hubě od valmezské úderky Electrïck Mann. Kde jsou IAMX dneska? Nemají Češi podvědomou slabost pro průsečíky Káji Gotta a Depešmót? Comeback Oceánu dvakrát pravověrný nebyl. Midi Lidi rostou a fenomenální svetr s proužkem Petra Marka se míhá i v gold corridoru.
„Roztomilé dada“ je dost slizký a ještě víc zavádějící výraz. I Love 69 Popgeju v civilu (?) před Cabaretem Voltaire, tím „původním“ v Curychu. Jakub Adamec a Pavel Pernický, oba odkojení (fest) ostravským ateliérem intermediálního umění Petra Lysáčka. From Switzerland with vole love. Fotka z dovolenky, jako do časopisu Art Tourist, kdyby existoval. Jeho fiktivní titulní strana je jedno z Adamcových děl. Mondrianovská turistická značka na stromě. Rafinovaná situacionistická kreace nebo parodie na všechny ty plyšové Van Goghy s odnímatelným uchem? Odpovědí Popgeju bude maximálně jejich program – „radical camping“. Tak ať, z původní znělky Objektivu si stejně pamatuju jenom hybná prsa černošky, křepčící v dusnu 90’s saxofonu. Pojďte s námi do míst, kde je cítit fortel a poctivost, zve dnes Václav Žmolík. Let’s gold corridor.
U songu Miluji tě se nabízí dojem antiteze hitu Midi Lidi Láska. Proti syntetickým sladkým slovům chytlavý refrén: „Strčím ti ho do analů-u,“ hopsavý midi beat cítí říznější člověčinu. Následuje pro kapelu typický lom přerušovanou souloží,... číst dále
Napadá mě kronikářská douška, kterak Chris Corner, místosociologicky buzerant, málem dostal na Hrachovce po hubě od valmezské úderky Electrïck Mann. Kde jsou IAMX dneska? Nemají Češi podvědomou slabost pro průsečíky Káji Gotta a Depešmót? Comeback Oceánu dvakrát pravověrný nebyl. Midi Lidi rostou a fenomenální svetr s proužkem Petra Marka se míhá i v gold corridoru.
„Roztomilé dada“ je dost slizký a ještě víc zavádějící výraz. I Love 69 Popgeju v civilu (?) před Cabaretem Voltaire, tím „původním“ v Curychu. Jakub Adamec a Pavel Pernický, oba odkojení (fest) ostravským ateliérem intermediálního umění Petra Lysáčka. From Switzerland with vole love. Fotka z dovolenky, jako do časopisu Art Tourist, kdyby existoval. Jeho fiktivní titulní strana je jedno z Adamcových děl. Mondrianovská turistická značka na stromě. Rafinovaná situacionistická kreace nebo parodie na všechny ty plyšové Van Goghy s odnímatelným uchem? Odpovědí Popgeju bude maximálně jejich program – „radical camping“. Tak ať, z původní znělky Objektivu si stejně pamatuju jenom hybná prsa černošky, křepčící v dusnu 90’s saxofonu. Pojďte s námi do míst, kde je cítit fortel a poctivost, zve dnes Václav Žmolík. Let’s gold corridor.
U songu Miluji tě se nabízí dojem antiteze hitu Midi Lidi Láska. Proti syntetickým sladkým slovům chytlavý refrén: „Strčím ti ho do analů-u,“ hopsavý midi beat cítí říznější člověčinu. Následuje pro kapelu typický lom přerušovanou souloží, překvapený hraný orgasmus často uvozuje radikální změnu nálad. V Miluji tě do nihilistické smršti, v Srdíčku představuje hekání slastný ponor do třpytkové fuzzy lázně, protochill-wave, zněl by blogový tag. Právě tahle část songu-programového prohlášení (My to cítíme srdíčkem) je výsluním narcistních, kritických i divně estetických vytáček dua (My blood is cleaner than your blood, my father is bigger than your god). Neodolatelné v celém zpoceném lesku. A do kostela s tebou nikdy nepůjdu, jak uvízlo v singalong refrénu jinak skoro grindového nátěru Adam, řev a transrytmus připomene digiterror Pernického projektu Marius Konvoj.
Umění = puzení. Klávesové inferno, jako by do plesového mága udeřil blesk a jeho yamaha duch jel dál po presetriích. Ve stejném šiku je „pódiová prezentace“, kolem a kolem to dělá zajetí a oddání se vizi, boření mýtu o audiovizuální šou jako o sedavém kultivovaném odpoledním thé. „We are bizzare,“ řve do uřknutého eurodancu HP Baxxter po deseti radegastech. Za jiných společenských poměrů by se možná spekulovalo, kolikrát Popgeju nadběhli době. Witchhaus? „Tento dům je prokletý,“ žaluje propiska. 8bitu nadběhli 16bitem. Ve svém gesamtkunstwerku jsou za ta léta už zabydlení a ví, kde co pokoušet. Pepíček Bek taky neosahával každý strom z překližky v ladovském mikrokosmu Hrátek s čertem. Prostě – zvuk se má k obrazu, jako spolu cvičí verše Ty jsi pěkný hajzl / já jsem pěkně v hajzlu. Synthodpovědí je dramatický motiv, jako když slečna Klára, asistentka Marka Ebena, odebrala v druhém kole panu Jiřímu tři stříbrné.
„Že nehrajem na kytary, nebo že nemáme na první poslech srozumitelné texty atd.? Stop making sense. Plácejte si po ramenou a všechno zůstane tam, kde je.“ Říká Jakub Adamec, v narážce na českou scénu (v současnosti žije v Polsku) a jedním dechem kritizuje přejímání trendů a uměleckého „modu operandi“, prý princip fast foodu v kultuře. Smacznego!
(Pro Full Moon #11 - zkráceno.)
Komentáře