Iain Ashley Hersey - The Holy Grail

Americkému skladateli a kytaristovi Iainu Ashleymu Herseyovi je zajisté jasné, že ani svým druhým albem díru do světa neudělá. Svou upřímností a bezprostředností působí přesto jeho aktuální nahrávka velmi sympaticky a jistě si pár příznivců hardrockové klasiky získá. Hersey míří bez větších okolků ke kořenům žánrů, což zajisté potěší všechny, kdo stále hledají nové obměny tradic Deep Purple, Rainbow a sólovek Joea Lynna Turnera. Aby propojení vlivů těchto jmen vyznívalo co nejpřesvědčivěji, pozval si muzikant k produkci a mixu člověka v těchto vodách vskutku zběhlého, Pata Regana, jehož diskografii zdobí především právě spolupráce s Deep Purple, Rainbow, Blackmores Night, ale i Mr. Big. Ani při výběru vokalistů se kytarista nevzdálil příliš zmiňovaným britským legendám, a tak se mezi pozvanými vokalisty Davidem „Swanem“ Montgomerym (Led Zepagain), Randym Williamsem a Carstenem „Lizardem“ Schulzem skví jméno Graham Bonnett (MSG, Alcatrazz), kterého si příznivci klasiky vybaví především v souvislostí s rainbowskou deskou Down To Earth, kterou nazpíval. V druhé polovině alba se k tomu vyskytuje i Herseyova interpretace Bachovy Toccaty v D moll, část z níž Ritchie Blackmore využil v snad nejslavnějším hitu Rainbow Can’t Let You Go. Ovšem bohužel zručnost, kterou Hersey ve své verzi předvádí, poukazuje zrovna z celé nahrávky nejvíce na to, že máme co do činění s kytaristou, který stojí o pár stupňů níž než jeho mnohem populárnější kolega. Pochybnosti o smysluplnosti celého počínání vnášejí dodatečně klávesy zcela zřetelně nasáklé lordovským cítěním... Avšak Iain samozřejmě není jen napodobitelem svých slavných vzorů. Do hudby vnáší i leccos nového – především svůj vlastní postoj k propojení klasického britského hard rocku, na kterém sám vyrůstal, s americkým blues a citem pro jazzové improvizace, jež naplňovaly jeho studentská léta na věhlasné bostonské hudební škole Berklee a které promíchal se slušivou tvrdostí a surovostí a tu a tam i s řízností Alcatrazz, patrnou zcela logicky hlavně ve zpěvu Grahama Bonnetta.

(Vyšlo ve Sparku #1/2006.)