Imodium - Polarity

Hlasité "Uff!" na úvod - Thom a jeho banda nadále chtějí dělat rockovou hudbu. "Chlapci by si měli uvědomit, jestli chtějí dělat rockovou hudbu, nebo líbezný pop pro náctileté 'diskofily'," konstatoval Luboč Kreč v recenzi debutové desky v souvislosti se skladatelskými preferencemi tehdy sedmnáctiletých broumovských mladíků. Podobné varování bylo aktuální i tentokrát - vždyť vedle původních fanoušků, kteří stárnou spolu s kapelou, se objevilo nové, o mnoho mladší a konzumnější publikum, které by se tak snadno nechalo nasytit prvoplánovým kýčem...

Kdepak, přerod z opravdovosti na pózu, jak se předesílalo jinde, se nekoná. Žádná podbízivost - Imodium zůstává stejně uvěřitelnou kapelou se stejně uvěřitelným a férovým ksichtem. Důležitý je také fakt, že se nesnaží znít inovátorsky ani světově a nepouští se na tenký led jakýmikoliv experimenty. Dobře vědí, kde jsou jejich největší přednosti, a těch se drží zuby nehty. Vlastně by se dalo říct, že "Polarity" volně navazují na předchozí "Stigmata". Opět jde o nenáročné, vkusně udělané rockové písničky, které tentokrát znějí ještě více rockově a kytarově.

Akustický disk ušima Kristiny Bílé

Imodium a akustika. Po minulém faux-pas pro někoho zdánlivě nespojitelné elementy. Kluci z Broumova se ale i přes tehdejší negativní kritiku rozhodli vytvořit protipól prvního disku a desateru jejich písniček se tak dostalo i jemnější verze. Ta ale není přístupná v digitálním downloadu, budete si ji opravdu muset koupit. O to větší radost si z hmatatelného dvojáku odnesete.

Akustické verze nezaostávají za svými prvorozenými sestrami z prvního disku, některé je dokonce přímo převyšují. Thomův projev v této podobě pronikne posluchači hlouběji do hlavy, ten má možnost se konečně pořádně zaposlouchat do každé linky. Oproti energii prvního disku se na tomto hraje hlavně na opravdový a upřímný prožitek. Příjemným zpestřením je hostování Zellera, Michala Hrůzy a Honzy Křížka. Nahrávání se zúčastnil i basák Ronoon, který na elektrické verzi chybí.

Na každý pád dosáhly nynější verze elektro-akustiky na vyšší level. Se ztrátou druhé placky by "Polarity" přišly o něžný, neméně povedený protějšek.

Nesnadné nahrávání, stres ani problémy personálního a tvůrčího charakteru se naštěstí na nejsilnější zbrani Imodia nepodepsaly. "Polarity" opět oplývají dostatkem jednoduchých, avšak fungujících melodií a jakousi nevtíravou hitovostí. Jmenujme třeba melodicky skvěle vystavené a neuvěřitelně vlezlé "Břehy", úvodní vypalovačku "Dýchej" nebo až nečekaně našlápnutou "Paralela". Zdá se, že s příchodem druhého kytaristy Daniela dostalo Imodium nový náboj. Vedle energických hopsaček pak stojí třeba snová "Balestrino" nebo balada "Víš, Ellie". Ta je zároveň nejslabším a nejméně zajímavým kouskem desky. Následovnice jímavé "Žiletko, má lásko" se naprosto nepovedla.

Jakkoliv by desce slušela skladba dvě navíc, vzhledem ke koncepci dvou polaritních desek není krátká stopáž ke škodě. Ostřejší verzi přes den, klidnou na večer? To už je na vás.