Jablkoň - Hovada boží

Skoro každý, kdo se k podobnému kroku odváží, se dušuje, že právě jeho vánoční album, je "tak trochu jiné, než ta ostatní" (a která jsou potom ta ostatní?), ale většinou by s jejich veřejnou produkcí v prosincových nákupních centrech nikdo neměl problém. Hovada boží od Jablkoně jsou ale opravdu speciální případ. Představa podrážděných davů strkajících se mezi regály, kterým do oušek zní: "a všechna ta hovada Boží teď nakupují zboží", je přinejmenším roztomilá až do chvíle, kdy si uvědomím, že by to stejně málokdo vnímal.

Michal Němec a jeho kumpáni prostě současnému mamonářskému obrazu Vánoc nic nedarují a tentokrát jejich střely málokdy minou cíl. Přesto album není - a to považuju za velký úspěch - povýšeně jízlivé, ve svých svérázných žánrových obrázcích vánoční "pohody" je tu kritické, onde soucitné, často zábavné a především výstižné.

Z původních písniček považuju za nejzdařilejší titulní pětidílnou "suitu" Hovada Boží - O zvířátkách a lidech, tématu alba se lehce a jen zdánlivě vymykající píseň Pomlázka teče, případně tajemnem obestřenou Černou Marii na rohu. Velmi citlivě ale Jablkoň uchopila i dvě stejně neortodoxní vánoční písně od písničkářských kolegů: Skoumalovu/Burianovu Předvánoční koledu a neméně působivou Koledu Bratří Ebenů. Do toho je pak vetkaný opakující se popěvek odpočítávající týdny zbývající do vánočních svátků a na něm se v drobných vstupech vyřádili exkluzivní hosté, vesměs rovněž z katalogu Indies. Nádherný je kontrast moravsky kultivovaného zpěvu Jiřího Pavlici a "o několik týdnů dál" bouřícího Petra Váši, o odzbrojující recitaci Radovana Lukavského ani nemluvě.

Jablkoni se podařilo natočit vánoční album, které perfektně funguje i mimo rozebírané období a odhaluje spoustu nepříjemných pravd způsobem velmi příjemným. Zatímco Cestující v noci měl svá slabší místa, Hovada Boží jsou téměř dokonalá.