100 %
Něco něco - majonéza
K pravému opaku, tedy ke zpomalení a nadechnutí, vyzývá pouze skladba "dýchej", která funguje jako tolik potřebné zklidnění a...
80 %
Metric - Romanticize The Dive
Metric patří mezi ty výjimečné skupiny, které dokázaly přežít několik hudebních epoch, aniž by ztratily vlastní identitu: od...
70 %
Foo Fighters - Your Favorite Toy
Svět Davea Grohla a Foo Fighters prošel v posledních čtyřech letech nejednou těžkou zkouškou a je s podivem, že při tom všem ještě zbylo...
80 %
Petra Janů - Světla reflektorů
Petru Janů jsem nikdy předtím naživo neviděl, nevěděl jsem proto, co od ní čekat. A ona se s tím vůbec nepárala. I když vystupovala na...
60 %
Tomora - Come Closer
Britský hudebník Tom Rowlands z The Chemical Brothers a oblíbená norská divoženka Aurora se rozhodli spojit síly a vzešel z toho projekt...
90 %
Jessie Ware - Superbloom
Na novince "Superbloom" Jessie Ware nejen navazuje na svou úspěšnou disco éru, ale rozšiřuje ji do podoby konceptuálního světa....
11.05.2012 - 14:59 | vojtacz
Prvně se musím prostě přiznat, že je děsně žeru. Mám s nima spojenejch tolik věcí, který se mi vybavěj jakmile si je pustím, že by to vydalo na krátkometřážní studentskej film se špatnejma hercema a podivným scenářem. A se skvělým soundtrackem.
Japandroids sou špinavý, hrubý a neurvalý. Místo „pusťte si prosím naši desku a pečlivě poslouchejte“ je to spíš „drž hubu a poslouchej, protože jestli ne, tak ti nakopem“. Slušný kluci s neslušným návrhem, nemytou kytarou a textama tak jednoduchejma, že se mi nechce věřit, že mi zkrátka nepřijdou hloupý.
Celá ta zdánlivá jednoduchost je přitom šíleně navrstvená, vazbící kytara, dunivý bicí zdánlivá kakofonie. Slyším v nich Sonic Youth, ohňostroje, pravdu po 8mi pivech, zatoulanou romanci a děsnej vopruz ranního vstávání kvůli něčemu, co mě vlastně dost sere. Ježdění tmavě zeleným, orezlým Chevroletem. Můžu si s nima zařvat a nepřipadat si jako tupec a bubnovat do stolu, aniž by to působilo nemístně.
Takže Celebration Rock musím mít zákonitě rád. Problém je možná v tom, že první půle je spíš v duchu „našli sme prázdnej stadion a udělali bugr“, kdežto druhá jsou zase ty starý Japans z éry Post-Nothing, co křičej, protože chtěj, ne protože musej. Není to ale špatně. Protože i když je to jiný, tak to neskutečně funguje.